Záchranná stanice bojuje o přežití
Záchranná stanice bojuje o přežití
Na stránkách STOPu jsme se již několikrát zmínili o jinonické Záchranné stanici pro volně žijící zvířata. A protože v zimních a jarních měsících se počet jejích svěřenců pravidelně zvyšuje, zašli jsme si popovídat s jeho provozovatelkou paní Věrou Aladsazovou- Přibylovou.
Paní Přibylová, možná, že byste mohla připomenout něco z historie této stanice, která letos slaví 29. „narozeniny“.
My jsme byli jednou z prvních záchranných stanic, i když tehdy se tomu tak neříkalo, byly to útulky pro handicapovaná zvířata nebo živočichy. Nejstarší byly Bartošovice, pak přibyl útulek v Kašperských Horách a my. Částečně se angažovaly zoo Hluboká, zookoutek v Chomutově a Správa KRNAP Vrchlabí. To byla v podstatě jediná zařízení v republice, která se o handicapovaná zvířata starala. Zřízení záchranných stanic si v podstatě vynutila potřeba. Jako první se do nich začali dostávat zranění dravci z polí a sovy. Nově vzniklé stanice musely mít povolení Ministerstva kultury, protože Ministerstvo životního prostředí ještě nebylo. Po revoluci začala takováto zařízení vznikat jako houby po dešti. V současnosti záchranným stanicím, kterých je v republice zhruba 40, uděluje povolení k činnosti Ministerstvo životního prostředí. Součástí Národní sítě stanic Českého svazu ochránců přírody je ale jen 26 stanic, z toho jedna v Praze. Tou jsme my.
Když jsme za vámi byli v bývalém působišti stanice, v sadu kousek odtud, bylo v klecích daleko více druhů zvířat, a to i exotických.
Toto není první místo, na kterém jsme. Je šesté, takže jsme se pětkrát stěhovali. Poslední stěhování, z již zmíněného sadu, trvalo 5 týdnů, bylo velice násilné a vzpomínám na to strašně nerada.Mělo to být jen na dobu, než se najde vhodnější pozemek. A vidíte, jsme tady od poloviny roku 2005, takže skoro šest let. Jediné plus tohoto místa je, že jsme se po více než 11 letech dočkali elektřiny a tekoucí vody.Mínusů je bohužel daleko více. Například to, že záchranná stanice, která vypouští káňata, poštolky, volavky a další velké ptáky, je pod přistávacím koridorem, vzdušnou čarou 6 km od letiště. Na minulém místě jsme měli k dispozici pozemek o velikosti dva a půl hektaru, nyní máme 8 200 metrů čtverečních, takže řada zvířat musela pryč – koně, kozy, některá odešla stářím (vlk, dhouli). Dnes jsou tady dvě kočky bažinné, tři psíci mývalovití, ptáci ... Bývalo jich kolem 600, dnes je to třetina. Ten počet je dán i tím, že už čtyři roky zoufale bojujeme o přežití.
Je možné odhadnout, kolik zvířat za těch skoro třicet let touto stanicí prošlo?
Ze začátku to byly počty strašně nízké. Pamatuji si, že když jsem byla v roce 1987 na konferenci, tak jsem se tam hrdě chlubila, že za čtyři roky jsem ošetřila 76 živočichů.To dnes v plné sezoně ošetřím za týden. V roce 1992 jsme poprvé překročili stovku za rok, bylo to přesně 121 živočichů.Ten počet byl tak vysoký proto, že jsme přijímali i ježky.Tisícovku jsme poprvé překročili v roce 1998. Nyní je roční počet přes 1 500, takže odhaduji, že za celou dobu je to kolem pětadvaceti tisíc zvířat.
V jakém případě se na vás lidé mohou obrátit?
Kdykoli objeví zraněné, nemocné nebo vysílené zvíře, kromě psů a koček. O ty se starají jiná zařízení. Dále, když najdou mládě. Byla bych ráda, kdyby mě mohli kontaktovat dříve, než ho vezmou do ruky. To se týká především savců – malých zajíců, srnčí zvěře. Ujímáme se i exotických zvířat – vodních želv, andulek... Zrovna teď jedeme do Zličína zachraňovat čínskou kachnu. Naštěstí mám přítelkyni, která je ochotná i v této zimě vlézt do vody. Ráda poradím i v případě, že někomu např. strakapoudi ničí fasádu, zahnízdili se jim na nevhodném místě ptáci, mají na půdě kunu nebo netopýry, nevědí čím krmit ptáky. Telefonní číslo je 602 205 070.
Zmínila jste, že zoufale bojujete o přežití. Je situace záchranné stanice opravdu tak špatná?
Myslím, že slovo špatná je ještě velmi mírné. Vloni jsme po finanční stránce měli vůbec nejhorší rok a děsím se toho letošního. Náklady na tuto stanici se blíží 2 milionům za rok. Vloni jsme se museli obejít s necelým milionem. Šetříme, kde se dá, už ani to ale nestačí.
A teď pro vás asi to nejdůležitější. Jak vám mohou lidé pomoci?
Pomůže nám sebemenší finanční dar.Máme účet u České spořitelny, číslo je 1923704369/0800.Myslím, že nemusím dodávat, že veškeré finanční prostředky slouží výhradně potřebám záchranné stanice. Další možností jsou věcné „dary“ – tvrdý chléb a pečivo, piškoty, ovoce, zelenina, stelivo, kočičí a psí granule nebo konzervy (pro ježky), krmení pro ptáky, ale i topné dřevo. Hodně pomůže seno, sláma, což si samozřejmě odvezeme. Lidé mohou pomoci i tak, že nabídnou nějakou službu – posekání nebo sušení trávy, pomoc při odchovu mláďat (osoba starší 16 let se souhlasem rodičů nebo zákonných zástupců). Musím říci, že nám pomohly i školy z Prahy 13 – Bronzová, Klausova, Brdičkova, a to opakovaně.
Všem, kteří se rozhodnou jakkoli pomoci, předem děkuji.