Obec a sociální témata
Ekonomická krize, nezaměstnanost, zadluženost... Pojmy, které v posledních letech slýcháme prakticky každodenně. Pro řadu z nás to mohou být slova vzdálená, pro někoho hodná obav a pro stále se zvyšující počet lidí reálná každodennost. V roce 2011 spadalo přes 150 000 domácností v České republice do kategorie chudoby, to znamená, že se ocitly pod hranicí životního minima. Z dostupných statistických údajů nelze konkrétně dovodit, jaká je situace u nás v Praze 13. Praha sice patří mezi regiony s vysokou produktivitou práce a relativně nízkou nezaměstnaností, to ale neznamená, že se počet lidí bez zaměstnání a závislých na některé z dávek Úřadu práce nezvyšuje. Aktuální republikový počet nezaměstnaných dosáhl čísla 630 000 a je tak historicky nejvyšší. Nezaměstnanost v procentech dlouhodobě roste i v Praze – na současných 5,4 %.
Obdobně tomu je i s objemy a počty vyplácených dávek hmotné nouze pobočkou Úřadu práce ČR v naší městské části. Rostou v podstatě všechny, počet vyplacených příspěvků na živobytí stoupl meziročně o necelých 30 %, počet příspěvků na bydlení o 20 % a doplatků na bydlení o 25 %. Nezaměstnanost, výpadek příjmů, zadluženost a potenciální nebo faktická ztráta bydlení postihují nejen lidi bez kvalifikace, matky samoživitelky, věkově starší zaměstnance, ale i seniory.
Důležitou otázkou na úrovni místní samosprávy je, do jaké míry může řešit témata „vysoké“ sociální politiky, když disponuje prostředky neúměrně menšími. Domnívám se, že možnosti jsou značně omezené. Pokud jde o běžnou sociální práci, zaměstnává radnice v odboru sociální péče a zdravotnictví pracovníky, kteří přijdou do styku s lidmi bez příjmů či bez domova. S mnohými z nich, za předpokladu, že svoji sociální situaci chtějí odpovědně řešit, mohou nacházet a někdy i nacházejí řešení. Stejně tak pracovnice z oddělení sociálně právní ochrany dětí mají přehled o potřebách samoživitelek a sociálně znevýhodněných rodin s dětmi.
Významnou roli v sociální práci hrají organizace poskytující sociální služby, které tak přímo doplňují možnosti sociálních pracovnic radnice. Praha 13 pak ze svého rozpočtu některé z těchto organizací finančně podporuje. Objem vyplacených finančních prostředků i počet podpořených organizací každoročně roste. Velký důraz byl dán na terénní programy, služby sociální prevence, asistenční, poradenské a pobytové služby. V loňském roce bylo podpořeno 49 projektů v různých oblastech sociální péče. To již samo o sobě naznačuje, jak širokou škálu témat musí tato práce v Praze 13 řešit.
Asi největší rezervou v podpoře sociálně slabých rodin je nedostatek bytů pro sociální účely. Ze zbývajících zhruba 90 bytů po dvou vlnách privatizace bytového fondu jsou některé byty postupně pro tyto účely vyčleňovány. Potřeba je však mnohem vyšší než nabídka. Možný rozvoj bytového fondu pro sociální účely je obsažen v dokumentu Místní agendy 21 v kapitole Zajištění krizového bydlení pro osoby sociálně slabé. Koncepční dokument se zaměřuje na vybrané cílové skupiny a jim odpovídající návrhy řešení, včetně potřeby vytvoření jednotné bytové politiky obce, dostupného nájemního bydlení pro sociálně slabé a startovacího bydlení pro mladé rodiny. Zpětná investice do rozšiřování bytového fondu se v současné době jeví jako krok zpět, z dlouhodobého hlediska je to však zřejmě jedna z mála účinných metod. Dle statistické projekce počtu obyvatel Prahy 13 se dá k roku 2025 předpokládat dvojnásobný počet osob starších 65 let oproti současnosti, tedy zhruba 12 500 seniorů. A to je velmi konzervativní odhad. Radnice si tuto skutečnost uvědomuje, a proto vypsala veřejnou zakázku na pořízení domu pro seniory. Vyšší počet ekonomicky neaktivních obyvatel sice automaticky neznamená vyšší ekonomickou nesoběstačnost, přesto se ale zvyšuje pravděpodobnost nárůstu počtu osob neschopných hradit standardní tržní nájemné. V roce 2012 byl průměrný starobní důchod v ČR ve výši 10 793 Kč, přičemž index spotřebitelských cen dopadá na domácnosti seniorů více než na ekonomicky aktivní populaci. V konečném důsledku to seniory řadí mezi ohrožené cílové skupiny.
Podstatně hůře lze předvídat makroekonomický vývoj v České republice, případnou nezaměstnanost a její dopad na množství lidí, kteří se ocitnou na hranici chudoby. Podle aktuálních údajů Ministerstva práce a sociálních věcí je v současné době na pomoci státu v oblasti bydlení závislých více než čtvrt milionu lidí. Důstojné bydlení je nepochybně základním lidským právem každého člověka. Garantem práva na bydlení by měl být stát a toto právo by měl realizovat prostřednictvím samosprávných celků. Chybějící státní koncepci sociálního bydlení lze považovat za problém. Zákonná úprava sociálního bydlení by měla v odůvodněných případech poskytovat přiměřenou a důstojnou ochranu a podporu sociálně znevýhodněným skupinám obyvatel.
