Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě. Záznamy o něm pocházejí ze 7. století, kdy už tuto hru, zvanou Di-Dčijan-Dsi, hráli Číňané. Od roku 1992 je badminton zařazen mezi olympijské sporty. V lednovém STOPu jsme zveřejnili článek Transplantace výkonům nevadí o držiteli řady medailí a úspěšném sportovci Zbyňku Schwarzovi, kterého právě badminton provází téměř celým životem. V 70. a 80. letech ho hrál na vrcholové úrovni. Nyní, po transplantaci jater, je členem Českého týmu transplantovaných (CTT) a pravidelně reprezentuje Českou republiku na Mistrovství Evropy a Světových hrách transplantovaných.

Transplantace – slovo, které mnohé lidi srazí na kolena. Jak jste se s tímto verdiktem lékařů vyrovnal?

V roce 1980, vlastně díky tomu, že jsem se jako sportovec musel podrobovat pravidelným lékařským kontrolám, mi byla diagnostikována žloutenka typu A i B. Játra mají naštěstí tu vlastnost, že když alespoň jejich část zůstane nezasažená nemocí, mohou „normálně“ fungovat. Takže ani při větší námaze jsem neměl žádné problémy. Bral jsem nějaké podpůrné léky, lékaři mě sledovali, postupný vývoj toho onemocnění u mě trval více než dvacet let. V transplantaci jater vyústil v roce 2009. To víte, že jsem sdělení lékařů nebral na lehkou váhu, ale jiné řešení nebylo. Po zákroku mi řekli, že sice musím dodržoval určitá pravidla a omezení, ale sportu se vzdát nemusím. Takže asi po dvanácti dnech jsem „hupsnul“ na kolo a zhruba po dvou měsících vzal opět do ruky raketu. Tehdy mě moc podržela rodina. Díky ní a díky sportu jsem všechno poměrně rychle zvládnul. Navíc mi bylo jasné, že když co nejdřív nezačnu žít normálním životem, všechno se změní a to jsem nechtěl. Myslím, že nějaký špatný konec jsem si nikdy ani nepřipouštěl. Člověk zkrátka musí bojovat. A teď nemyslím jen ve sportu. V pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, kde se transplantace uskutečnila, jsem se dozvěděl o existenci Českého týmu transplantovaných. Stal jsem se členem a v roce 2011 na Světových hrách transplantovaných ve švédském
Göteborgu získal svou první zlatou. O tom jsme ale hovořili už v lednu.

Určitě jsou případy, kdy díky transplantaci lidé sportovat přestali, bývá to i naopak?

Všichni moji kamarádi z českého týmu transplantovaných sportovali už před tím, i když ne na vrcholové úrovni. Když člověk sportuje, tak se po transplantaci ke sportu vrací daleko snáz. O tom, že by někdo začal až po ní, nevím. To ale neznamená, že takoví lidé nejsou. Ono se o tom i těžko mluví. Když jsem s kamarády, hovoříme o dnešku, o zítřku, ale o minulosti se baví málokdo. Všichni víme, že jsme transplantovaní, že něco předcházelo, ale nerozebíráme to.

Zažil jste atmosféru závodů vrcholových sportovců, ale i sportovců transplantovaných.

To ano. Nezaznamenal jsem žádný velký rozdíl. Všichni si fandí, povzbuzují své favority, atmosféra je bezvadná ... Například Světových her transplantovaných, kde jsou zastoupeny nejrůznější druhy sportu mimo kontaktních, se účastní kolem dvou tisíc sportovců. Výpravy Ameriky nebo Británie mají dvě stovky lidí, naše tak deset až patnáct. I tady je to hodně o penězích, u nás navíc není tak početná základna transplantovaných sportovců.

Podle mého názoru badminton nepatří mezi finančně nejnáročnější sporty. Je to opravdu tak?

Ano, dá se to tak říci. Budete-li ale patřit mezi naši vrcholovou špičku, už to platit nebude. Nicméně rodiče, kteří své dítě přihlásí do nějakého kurzu nebo školičky rozhodně nemusí mít strach, že je to finančně zruinuje. Koupí raketu, tenisky, tričko, šortky, nějaký ten plasťák a jde se na to. Možná i díky menší finanční náročnosti se počet malých a mladých hráčů zvyšuje, což je výborné.

Zmínil jste plasťák. Jakým vývojem procházely rakety a míčky?

Rámy raket byly dříve vyráběny ze dřeva a výplet byl z ovčích střívek, které byly nahrazeny umělými materiály jako jsou nylon, polyamid... Nyní rakety bývají vyráběny z karbonových nebo optických vláken, titanu nebo keramických materiálů. Já jsem začínal s dřevěnou raketou za 120 korun. Později jsem si vozil rakety ze zahraničí, většinou Yonexky. Míčky jsem zprvu používal plastové, říkali jsme jim svišťáky, pak se přešlo na míčky z pravého husího peří.

Hrál jste tenis, potom badminton. Můžete tyto dva sporty srovnat?

Většina lidí si myslí, že tenis je fyzicky náročnější a daleko rychlejší. Tak to musím oponovat. To je mylný názor. Před nějakým časem se provádělo měření, které potvrdilo, že badminton je třikrát náročnější než tenis (co se týče pohybu, výdeje energie, rychlosti...). Ono se to nezdá, ale tenis se hraje na větším prostoru a je tam odskok míče, badminton se hraje přímo z voleje. A rychlost míče? Ta je obdivuhodná. Nejlepší světoví hráči dosahují ve smečích rychlosti až 400 kilometrů za hodinu. Badminton se hraje do 21 bodů na dva vítězné sety. Hraje se stejně jako
v tenise dvouhra, čtyřhra a smíšená čtyřhra.

V televizi můžeme badminton sledovat minimálně. Jsou při zápasech někdy vidět obdobně impulzivní reakce jako v tenisu?

Myslíte mlácení raketami a podobně? Sem tam. Občas se nějaké ty emoce nebo diskuze s rozhodčím objeví. Ale vrcholoví hráči se tomu vyhýbají, protože jakmile dáte najevo emoce, ztrácíte koncentraci, rozhodíte se a při té rychlosti je hodně těžké dát se dohromady. Pak během dvou minut ztratíte pět bodů jen to fikne.

Připravujete před zápasem nějakou taktiku, sledujete herní styl soupeře...?

Určitě. Když jsem hrál první ligu, tak to byl takový český mlýnek. Všichni jsme se znali, věděli jsme, co a jak kdo hraje. Přesto se taktizovalo, připravovala se strategie...

Jak vypadá váš trénink?

Není to jako zamlada, nicméně... Ještě stále hraji za Meteor, chodím na tréninky do Radotína. Samotný trénink má několik fází. Už nemohu vletět na kurt jako kdysi. Nejdřív se rozcvičím, zařadím protahovací a zahřívací cviky a pak se jdu rozehrát. Trénuji dvakrát týdně, někdy si ještě jdeme zahrát s kamarády z CTT. A co se týká soutěží - dnes už nehraji singl, to už bych asi neuběhal. V deblu nebo v mixu se potkávám s hráči i o dvě generace mladšími a celkem se mi daří hrát vyrovnané zápasy nebo i zvítězit. A když člověk takového mlaďocha porazí, tak to vůbec není špatný pocit .

Jaké jsou vaše sportovní plány?

Koncem srpna by mělo být mistrovství Evropy v polském Krakově. Rád bych tam jel, ale ještě chodím do zaměstnání, tak uvidíme. V roce 2015 se bude v Argentině konat Mistrovství světa transplantovaných a tam bych se moc rád dostal. To je takový vrchol, kterého chce každý sportovec dosáhnout.

Věnujete se ještě nějakému dalšímu sportu?

Na to už mi nezbývá čas. Jediné, čemu se ještě párkrát týdně věnuji, je kolo. Mám takovou trasu Prokopákem do Hlubočep a zpátky. Takže od jara do podzimu kolo, když už to počasí nedovolí, sednu na rotoped.

Co vás ještě baví?

Luštím křížovky, sbírám vláčky a rád skládám puzzle. Sbírám hlavně holandské a francouzské mistry 18. století. Momentálně skládám Rembrandtovu Noční hlídku z 1 500 dílků. Je to dost obtížné, už jsem s tím dvakrát praštil a to jsem teprve ve čtvrtce. Uvidíme, kdy se mi to podaří dodělat.

Od kdy jste na třináctce a jak se vám tady bydlí?

Od roku 1993, kdy jsme tady získali družstevní byt. A jak se mi tady líbí? Samozřejmě, že i tady jsou nějaké problémy. Například s parkováním. V tom ale nejsme nijak výjimeční. V jiných městských částech je situace mnohdy daleko horší. Ale jinak je to v pohodě. Všechno je po ruce a přitom to máme kousek do přírody. Takže spokojenost.

Eva Černá

Zbyněk Schwarz

• Narodil se 27. 4. 1951 v Praze.
• Vyučil se automechanikem v ČSAD, následně vystudoval strojní průmyslovku, pracoval v PZO Motokov, v Modřanských strojírnách, v roce 1989 začal podnikat.
• Nyní pracuje na sile v Řeporyjích na pozici silomistra.
• Sportu se věnuje odmala, nejdříve hrál tenis, od roku 1964 badminton. Propracoval se do juniorské reprezentace ČR, přestoupil do mistrovského celku Meteor Praha, za který hraje dosud.
• V roce 1967 poprvé vybojoval titul mistra republiky v družstvech, získal mnoho titulů za družstva i za jednotlivce, v roce 1973 se stal mistrem republiky ve smíšené čtyřhře, další medaile přidal jako transplantovaný sportovec.
• V roce 2011 na Světových hrách transplantovaných (WTG) ve švédském Göteborgu získal pro ČR zlatou medaili ve dvouhře mužů v kategorii 60+ a s mladším kolegou zlatou medaili ve čtyřhře mužů v kategorii 45–50 let.
• V roce 2013 byl na WTG v jihoafrickém Durbanu stříbrný ve dvouhře mužů v kat. 60+ a bronzový v atletice v hodu kriketovým míčkem.
• Zbyněk Schwarz je ženatý, s manželkou Jitkou mají dceru Janu (26 let) a syna Zbyňka (24 let).