1977: Šedesátiletá revoluce
Rok 1977 se v zemích východního bloku nesl ve znamení 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Stranou samozřejmě nezůstaly ani Stodůlky, které uspořádaly slavnostní veřejné zasedání. „Na zahájení byly zahrány z magnetofonového záznamu státní hymny československá a sovětská. Slavnost zahájil soudruh Toman, předseda místní Národní fronty. Po něm přednesl hlavní referát tajemník KSČ soudruh Uher, který ve svém projevu zhodnotil význam Velké říjnové revoluce, dosažené výsledky v míru i hrdinské činy za velké vlastenecké války,“ líčí průběh akce kronikář František Vlasák. Po projevech následovalo vystoupení posluchačů státní konzervatoře v Praze, kteří zahráli skladby Petra Iljiče Čajkovského a Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Většinu roku ale řešili Stodůlečtí jiné problémy. Mezi lidmi vládla určitá nejistota, spojená s plánovanou výstavbou Jihozápadního Města. „Podle harmonogramu se mělo s výstavbou začít už letos. Koncem roku bylo ale na veřejném zasedání MNV sděleno, že k zahájení není ještě vše připraveno,“ píše kronikář. Radost z toho neměli zejména ti obyvatelé, kteří čekali na přidělení bytu. Většinou si totiž neudělali zásoby paliva a čekala je krušná zima. Sama městská část ovšem své plány plnila. „Na schůzi dne 28. prosince byla rada MNV informována o splnění závazku za rok 1977. Dále rada schválila návrh závazku na rok 1978, ve kterém byla prvořadým úkolem výstavba nové mateřské školy,“ uvádí František Vlasák. Ke splněným plánům patřila i řada kulturních akcí, které se ve Stodůlkách konaly. Celkem bylo uspořádáno šest plesů, dva dětské koncerty, estráda k oslavě Mezinárodního dne žen, turnaj v kopané O pohár únorového vítězství, oslava dne učitelů, manifestační oslava 1. máje, turnaj ve stolním tenise, veřejný koncert žáků lidové školy umění nebo přespolní běh, konaný opět k výročí VŘSR. Ne vše bylo ale ten rok pozitivní, v obchodech se například rozmáhala drobná kriminalita. „V pátek 26. srpna byla v místní samoobsluze chycena paní Z. s nakradeným zbožím, které měla nastrkané za zástěrou pod pláštěm,“ líčí jeden z případů kronikář Vlasák. Oním nakradeným zbožím byly rybičky a čokoláda v celkové hodnotě 46 Kčs, přičemž den předtím bylo v téže prodejně ukradeno zboží za 30 Kčs. „Někteří naši spoluobčané špatně chápou pojem samoobsluha,“ zlobí se kronikář. „Nejsou to obyčejně ani věci, které by ten člověk musel nezbytně ke své obživě mít,“ dodává. Krádeže podle něj páchají většinou lidé, kteří mají nějaký majetek, takže se o žádné nouzi nebo bídě mluvit nedá. Chycení zloději mají pak po zásluze z ostudy kabát. „Třeba tomu občanovi, který chtěl zcizit rum, dnes nikdo neřekne jinak, než rumový dědek,“ usmívá se kronikář.