Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Bellušova ulice

Vychází jihovýchodním směrem z Chlupovy ulice, kopíruje blok rondelu a uvnitř jeho jižní částí tvoří smyčku. Nese jméno po mimořádné osobnosti meziválečné funkcionalistické architektury a urbanistiky Emilovi Bellušovi. Jeho předkové pocházeli z rodu amsterdamských brusičů diamantů Campbellů, kteří se usadili na hradě ve Slovenské Ľupči, kde se 19. září 1899 narodil. V Banské Bystrici absolvoval klasické osmileté gymnázium, architekturu studoval nejprve v Budapešti, v Praze na ČVUT vystudoval fakultu architektury a pozemního stavitelství. Jeho generaci, ke které patřili Dušan Jurkovič, Fridrich Weinwurm či Jaroslav Fragner, oslnil Švýcar Le Corbusier, desavský Bauhaus i poněkud bláznivý ruský konstruktivismus. Architektura podle jejich gusta byla účelná s moderní ocelovou nebo betonovou kon strukcí, bez zbytečného dekoru. K nejzdařilejším funkcionalistickým stavbám v Evropě patří jeho Kolonádový železobetonový most přes Váh v Piešťanech postavený v letech 1930–1933. Je to skutečně jakási zastřešená lázeňská kolonáda nad vodou s několika kiosky na koncích mostu. Od vozovky je oddělena stěnou ze skleněných vitráží, vstupu vévodí symbol lázní – socha Berlolamače. Třebaže jeho stavby jsou rozesety po celém Slovensku, ty nejznámější jako Nová radnice, Slovenská národní banka či hotel Děvín stojí v Bratislavě. Po válce zde působil Emil Belluš více než 30 let jako profesor na fakultě architektury Vysoké školy technické. Jeho brilantní znalost maďarštiny přiváděla k zoufalství některé mazané studenty z jižního Slovenska, když jim u zkoušky na výmluvu, že své hluboké znalosti nedokážou exaktně formulovat slovensky, plynulou maďarštinou nabídl, aby se tedy vyjadřovali maďarsky. Akademik Prof. Ing. arch. Emil Belluš, DrSc. zemřel 14. prosince 1979.

Dan Novotný