Bellušova ulice
Vychází jihovýchodním směrem z Chlupovy ulice, kopíruje blok rondelu a uvnitř jeho jižní částí tvoří smyčku. Nese jméno po mimořádné osobnosti meziválečné funkcionalistické architektury a urbanistiky Emilovi Bellušovi. Jeho předkové pocházeli z rodu amsterdamských brusičů diamantů Campbellů, kteří se usadili na hradě ve Slovenské Ľupči, kde se 19. září 1899 narodil. V Banské Bystrici absolvoval klasické osmileté gymnázium, architekturu studoval nejprve v Budapešti, v Praze na ČVUT vystudoval fakultu architektury a pozemního stavitelství. Jeho generaci, ke které patřili Dušan Jurkovič, Fridrich Weinwurm či Jaroslav Fragner, oslnil Švýcar Le Corbusier, desavský Bauhaus i poněkud bláznivý ruský konstruktivismus. Architektura podle jejich gusta byla účelná s moderní ocelovou nebo betonovou kon strukcí, bez zbytečného dekoru. K nejzdařilejším funkcionalistickým stavbám v Evropě patří jeho Kolonádový železobetonový most přes Váh v Piešťanech postavený v letech 1930–1933. Je to skutečně jakási zastřešená lázeňská kolonáda nad vodou s několika kiosky na koncích mostu. Od vozovky je oddělena stěnou ze skleněných vitráží, vstupu vévodí symbol lázní – socha Berlolamače. Třebaže jeho stavby jsou rozesety po celém Slovensku, ty nejznámější jako Nová radnice, Slovenská národní banka či hotel Děvín stojí v Bratislavě. Po válce zde působil Emil Belluš více než 30 let jako profesor na fakultě architektury Vysoké školy technické. Jeho brilantní znalost maďarštiny přiváděla k zoufalství některé mazané studenty z jižního Slovenska, když jim u zkoušky na výmluvu, že své hluboké znalosti nedokážou exaktně formulovat slovensky, plynulou maďarštinou nabídl, aby se tedy vyjadřovali maďarsky. Akademik Prof. Ing. arch. Emil Belluš, DrSc. zemřel 14. prosince 1979.