Po stopách Jana Jakuba Ryby a Antonína Dvořáka
Dnes se vydáme autobusem ze Smíchova – Na Knížecí na Příbramsko. V Příbrami přesednete na autobusovém nádraží na autobus do Vysoké u Příbrami. Druhou zastávku v obci vystoupíte a vydáte se do mírného kopce k oplocenému parku zámečku. Za vstupní branou je bývalá hospodářská budova s pamětní deskou o pobytu Josefa Václava Sládka. Od ní projdete nádhernou alejí lip a dubů k novorenesančnímu zámečku. Celý areál nechal postavit v roce 1878 Dvořákův švagr hrabě Václav Kounic.
Rusalčino jezírko, vila Rusalka, park i okolní krajina byly přes dvacet let místy inspirace Antonína Dvořáka. Kromě komponování tu s nadšením také sadařil, zahradničil a choval holuby. K večeru chodíval do hospody „U Fenclů“, kde hrál s místními horníky karty. Za zámečkem po modré dojdete lesem k Rusalčinu jezírku, kde můžete posedět. Další 3 km po modré je obec Strýčkovy. Odtud můžete dojít po modré do Rožmitálu pod Třemšínem, nebo sednout na autobus, který jezdí jen ve všední dny. Z autobusového nádraží v Rožmitálu dojdete Rybovou ulicí ke kostelu Povýšení sv. Kříže s původními varhanami, na kte ré v letech 1788–1815 hrával Jan Jakub Ryba. Na hřbitově je pochována řada známých osobností a mezi nimi vpravo vedle vchodu i autor České mše vánoční, který skončil neblaze. U nedaleké vísky Voltuše v lese jménem Štěrbina v sobotu 8. dubna 1815 Jakub Jan Šimon Ryba dobrovolně zemřel. Pronásledován lidskou zlobou a pravděpodobně i rakovinou jater si vzal život. K pamětní mohyle můžete dojít po žluté značce. Ale zpět ke kostelu. Sejdete široké schody a zahnete vpravo ke Cvokařskému muzeu. Nadšený chalupář jej vybudoval ze stavení, kde se dříve věnovali cvokařskému řemeslu. Cvokaři tehdy byli výrobci hřebíků nebo cvočků. Kdo vyráběl malé hřebíky, byl cvočkař, kdo střední, byl cvokař a kdo velké – hřebíkář. Na vykování hřebíku potřeboval 30 až 40 ran. Při denní produkci tisíce hřebíků musel dát kladivem 30 až 40 tisíc úderů. Cvokařství se obecně říkalo pro bídné podmínky „žebrota“. Od něj projdete starou alejí Johanky z Rožmitálu, druhé manželky Jiřího z Poděbrad, na jejímž konci roste zdravá 300 let stará lípa. Po břehu rybníka dojdete k zámku, který je zdevastovaný. Vpravo po schodech a vyjdete u Zámecké hospody, kde se lze dobře najíst. Od ní se dostanete na náměstí k infocentru a k Podbrdskému muzeu. V několika expozicích jsou k vidění historické automobily i sbírka 300 vyřezávaných městských znaků a 220 šlechtických erbů v České republice – dílo řezbáře Václava Kotrbatého.
Určitě vás asi zaujme model chrámu sv. Víta ze žitné slámy. Vyráběl ho 8 let Karel Valenta. T. G. Masarykovi se jeho model natolik líbil, že mu umožnil volný přístup na Hrad. Pod muzeem je starý most z lámaného kamene na skále. Na něm stojí pískovcová socha sv. Václava a litinová socha Jana Nepomuckého. Jalový potok lemují domečky. Tomuto romantickému zákoutí se říká Rožmitálské Benátky. Vraťte se na náměstí s kostelem sv. Jana Nepomuckého z r. 1729. I zde hrával Jan Jakub Ryba. Cestou na autobusové nádraží si všimněte domu, kde dnes sídlí Allianz, s pamětní deskou o působení Jana Jakuba Ryby ve zdejší škole. Fotografii původní budovy školy a mnohé další jste si mohli prohlédnout při návštěvě Zámecké hospody. Už jen zbývá autobusem dojet do Příbrami a odtud do Prahy. Přeji krásný výlet a spoustu zážitků z těchto krásných míst.