Tajemství šťastných párů
„Dobrý den, paní doktorko. Žiju s manželem 32 let. Synové jsou dospělí a samostatní. Měli jsme spoustu společných zájmů – hory, kolo. V poslední době se často hádáme. Muž je protivný a bručí. Nic se mu nechce, nikam nechce jet. Beze mne ale nevyřídí ani doktora, všude musím chodit s ním. Není mi v tom takhle dobře.“
„Jsme s manželem 27 let. Děti jsou dospělé a bydlí jinde. Muž je ještě plný síly, na dovolené chce celý den zdolávat sjezdovky, já už síly šetřím, někdy se mi jen nechce. Docela hezky jsme se domluvili – jednou jede na týden s kamarády a lyžují o sto šest. Potom jedeme na týden spolu, někdy ještě se známými. Já s ním jdu na sjezdovku třeba jen dopoledne, pak si chodím po okolí... Večer si vyprávíme zážitky. Je to úplně jiný život, než když jsme byli rodina s dětmi, ale je nám takhle moc hezky.“
Přichází ke mně do ordinace hodně partnerských párů s nedorozuměním ve vztahu. A to po ročním soužití nebo po třiceti letech. Je to vlastně jedno. Nejzákladnějším společným pojítkem páru je vlastně chuť chtít něco dokázat společně, spolupráce. Bez toho to nepůjde nikdy. Ve většině případů bývá dobrá vůle na obou stranách, ale viníkem celého vzniklého problému – nedorozumění – bývá špatná komunikace. Ta také bývá nejčastější příčinou všech rozchodů a při eventuální porozvodové péči o společné děti dalším zdrojem konfliktů.
Většina z nás předpokládá, že náš partner pozná, co si myslíme. Dokonce i předpokládáme, že když se milujeme, pravděpodobně míříme ke stejným věcem, přáním, cílům, koníčkům, výletům... Láska je emoce, je krásná a přes spoustu nedorozumění s partnerem nás dokáže přenést. Ale opravdu nezvládne všechno. Společné zájmy a představy o životě zmírní možný střet. Jestliže jeden rád tráví večery v baru a druhý meditací na józe, asi se tito partneři životně neshodnou. Ale pokud jsme základní parametry vztahu nastavili alespoň podobně (pohled na to, jestli chceme děti, kdy a kolik, jak budeme finančně hospodařit, zda chceme žít doma nebo procestovat celý svět atd.), může se náš vztah posunout ze zamilovanosti do perspektivního soužití. To ale neznamená 24 hodin společného času ani úplně samostatné trávení všeho času. Kdybychom oba dělali nepřetržitě něco sami bez partnera, množství odlišných zážitků nás rozdělí. Když budeme všechen čas a všechny aktivity dělat společně, ztratíme sami sebe. Ani partner by nebyl rád. Zmizel by mu člověk, kterého si vybral. A my sami bychom byli nespokojení hned nebo časem. Naší vinou!
Nejsme stejní, nikdy nebudeme a ani nechceme být stejní. O rozdílech v myšlenkách, plánech, pocitech, přáních je potřeba spolu mluvit. Není vůbec nutné v tom hledat nějaká kouzla. Náš partner není věštec a netuší, co nám jde hlavou. Když očekáváme, že mu to přece dojde a ono nic, tak v nás vzniknou emoce (negativní se v nás schovávají a sčítají). Je to přesně ten moment, kdy jsme ještě schopní bez urážení, útoku a výčitek normálně sdělit: „Dneska se mi už nechce lyžovat, půjdu raději do sauny a počkám na tebe s večeří“. Později už ne. Když se jeden z páru rozhodne mlčky vyhovět a přizpůsobit, už není spokojený. Už se na partnera zlobí, že je důvodem jeho nespokojenosti. Ale pozor – my sami jsme se rozhodli se mu přizpůsobit. On to většinou ani netuší, protože jsme nic neřekli.
Když neřekneme víckrát, že bychom si přáli něco jinak, začne se náš pocit nespokojenosti násobit. Ani nevíme jak a najednou partnerovi vyčítáme něco, co on ale nemohl ovlivnit. Logicky se pohádáme, protože partner se cítí neoprávněně napaden. Většinou delší dobu nic netuší a najednou na něj vyjedeme. Pozor, i trestající mlčení a ironie je slovní útok, dokonce tyto dvě formy jsou útok nejagresivnější. Když srozumitelně a neútočně sdělíme své přání, neznamená to, že nám partner ihned vyhoví. Je to sdělení přání, ne objednávka. Splnit ho hned nemusí. Ale alespoň ho slyší (v hádce obvykle ne). Je třeba mluvit. Celý život! Vzájemná úcta, spolupracující komunikace a zachování si vlastních hodnot i části vlastního času, to je tajemství párů, které společně a spokojeně žijí dlouhá léta.
Všem čtenářům časopisu STOP přeju spolupracující komunikaci a společný i vlastní čas v páru ☺.