Svědectví na konci prstu
Odstraníme-li háček v názvu pražské čtvrti, získáme název části města Plzně. Malebná obec Malesice by možná zůstala zajímavou jen díky svému zámečku, kdyby se v ní 14. března 1871 nenarodil Josef Povondra. Jeho jméno je v dějinách české kriminalistiky zapsáno zlatým písmem jakožto jméno muže, který se stal zakladatelem první daktyloskopické sbírky četnictva v českých zemích. Daktyloskopie je založena na identifikaci drobných linií na bříšku prstu, přičemž průběh těchto linií je pro jedince charakteristický a tato jedinečnost je v kriminalistice využívána pro identifikaci osob. O její rozvoj se významně zasloužil Jan Evangelista Purkyně, který jako první provedl rozdělení kresby linií posledních článků prstů do devíti základních vzorců. Ale vraťme se zpět k našemu hrdinovi. Josef Povondra vystudoval nižší reálku v Plzni a stal se hospodářským úředníkem. V osmnácti letech odešel do armády a po základním výcviku vstoupil do řad četnictva. Nejprve působil v Hradci Králové, později několik let v Dobrušce, kde se pod jeho velením podařilo zcela vymýtit pytláctví. Nakonec byl převelen na Královské Vinohrady, kde se záhy stal okresním četnickým velitelem s hodností rytmistra. Zde také v roce 1907 založil první četnickou daktyloskopickou sbírku, která zahrnovala údaje z okresů Žižkov, Smíchov a Brandýs. Později do ní zasílaly jednotlivé četnické stanice daktyloskopické karty osob. Povondra tak vlastně navázal na záslužnou činnost pražského policejního komisaře Františka Protivenského, který se již v roce 1891 začal, ovšem čistě soukromě, zabývat snímáním otisků prstů. O dvanáct let později už prováděl daktyloskopování soustavně a všechny otisky zakládal do kriminalisticky hodnotné kartotéky, svou sbírku v roce 1908 zpřístupnil veřejnosti. Pod vedením kapitána Josefa Povondry vznikl v roce 1922 Poznávací úřad Policejního ředitelství v Praze, v němž se sloučily všechny daktyloskopické karty včetně asi dvaceti pěti tisíc kusů z Povondrovy sbírky. Dalším významným počinem byla Povondrova Nauka o daktyloskopování a popisování osob, kterou sepsal spolu se soudním znalcem v oboru daktyloskopie Františkem Holešovským. Jejich společná publikace se stala nepostradatelnou pomůckou pro výkon policejní služby. V roce 1931 byl Josef Povondra povýšen do hodnosti majora a o dva roky později odešel na vlastní žádost do výslužby. Zbytek svého života strávil ve svém domku v Choceradech, kde se po celoživotním stíhání a ztotožňování zločinců věnoval další své velké vášni – zahradničení. Do četnického nebe se odebral 8. července 1940.