Známými místy v okolí našeho bydliště
Za Nepomuckým rybníkem v Centrálním parku vyjdeme po točitém bílém nadchodu. Je to ten vzdálenější tubusu metra. Pokračujeme rovně k rozcestí, kde se dáme po cyklostezce ŘE-HL doprava, abychom došli k dalšímu nadchodu nad hlavní ulicí Jeremiášova. Sejdeme u autobusové zastávky. Máme na výběr dvě možnosti. Můžeme se hned za zastávkou pustit mírně vpravo z kopce a pod ním přímo dolů pěšinkou mezi křovím. Zde opatrně. Po dešti je tu bláto. Sejdeme nad retenční nádrží Asuán. Zde se dáme vlevo nahoru na první rozcestí, na němž odbočíme doprava dolů na větší rozcestí. Kdybychom chtěli zvolit pohodlnější, ale delší cestu k Asuánu, můžeme od autobusové zastávky jít rovně zpevněnou cestou na křižovatku, zde pokračovat doprava dolů podél silnice ke kruhovému objezdu a před ním doprava po cyklostezce ŘE-HL zpevněnou cestou dolů na větší rozcestí. Z něj se vydáme doprava na kraj Jinonic. Jdeme příjemnou zpevněnou cestou obklopenou stromy, mineme suchou retenční nádrž a dojdeme na křižovatku ulic, kde se dáme doprava ulicí Pod Vavřincem, kterou projdeme až na konec.
Pokračujeme doprava nahoru. Projdeme parčíkem a dojdeme ke kostelu sv. Vavřince s dřevěnou zvonicí a hřbitovem. Podle webových stránek římskokatolické farnosti tento kostel stál původně ve vsi nazývané Butonice, později Butovice. Ty byly s většími Jinonicemi, původně Ninonicemi, sloučeny v roce 1610. Butovice zmiňuje poprvé zakládací listina, podle které daroval král Vratislav I. kolem roku 1088 vyšehradské kapitule část Butovic – jeden poplužní dvůr s poddanými. Z tohoto údaje se také vyvozuje stáří kostela, neboť kapituly obvykle měly ve vlastnictví vsi, kde buď kostel už byl, nebo byl záhy postaven. Z tohoto období asi pochází presbytář se dvěma románskými okny. Podle použité stavební techniky, se lze domnívat, že jde o jeden z nejstarších kostelů v Praze. Velkou přestavbou prošel ve 2. polovině 16. století. Byla postavena i dřevěná zvonice a vyroben zvon Vavřinec, který slouží i dnes. Nejslavnějším jinonickým farářem byl český národní buditel, básník a lingvista A. Jaroslav Puchmajer. Jeho pamětní desku najdete v Jinonicích u vchodu do zámečku v ulici Na Vidouli. Další velkou přestavbu provedli Schwarzenbergové koncem 18. století. Od kostela jdeme ulicí Vavřinecká. Na jejím konci míříme doprava nahoru po cyklostezce A 122. Po pravé straně mineme Záchranou stanici. Jdeme stále rovně, až dojdeme na třetí větší rozcestí s informační tabulí o Prokopském údolí.
Od ní se dáme doprava dolů až do Hlubočep. Na kraji Hlubočep se můžeme občerstvit v příjemném stánku s posezením U Prokopa a potom se vydat po zelené Prokopským údolím k jezírku. Vzniklo v roce 1905 ve vytěženém lomu na vápenec. Od jezírka projdeme pěšinou mezi skalami a vyjdeme na asfaltové páteřní cestě, po které pokračujeme vpravo údolím k místu s dětským hřištěm, na jehož konci můžeme vystoupat vpravo pěšinou ke vstupu do tunelu. Po jeho projití pokračujeme dál údolím, podejdeme trať a dojdeme na místo s domem vpravo. Zhruba proti němu je lávka přes Dalejský potok. Nad ní na skále je pamětní deska J. Foglara. Pokračujeme rovně k dalšímu železničnímu nadjezdu s turistickým ukazatelem, za nímž je soutok Dalejského a Prokopského potoka. Projdeme Červeným lomem, romantickými místy podél potoka k můstku. Za ním je vlevo opravený mlýn Rohlov a rovně koleje vedoucí k železniční zastávce Holyně. Můstek přejdeme a pokračujeme vpravo kolem informační tabule Naučné stezky Údolím Dalejského potoka.
Po ní kolem chatek do Černého lomu. Dále kolem dřevěné pohovky k lomu Mušlovka. Pokračujeme stále po zelené k další informační tabuli Arethusinová rokle. Od ní lesem nahoru po zelené na rozcestí, kde naučná stezka odbočuje doleva, ale my půjdeme vpravo nahoru. Vyjdeme na zpevněné panelové cestě, na které odbočíme doleva a budeme v ulici Karla Kryla. Zde jdeme doprava na konečnou autobusů MHD Velká Ohrada, kde naše asi 15 km procházka může skončit. Zdrávi došli!