Zoologická zahrada patří mezi nejnavštěvovanější místa naší metropole
V loňském roce oslavila Zoologická zahrada hl. m. Prahy devadesáté narozeniny. O tom, jaký tento jubilejní rok byl, jsme si zašli popovídat s jejím ředitelem Miroslavem Bobkem. Samozřejmě nás mimo jiné zajímalo i to, jaké novinky chystá pražská zoo pro své návštěvníky v roce letošním.
Když v krátkosti shrnu ten minulý rok, tak byl samozřejmě do značné míry poznamenán covidem. Dopadům pandemie jsme vzdorovali i za pomoci našich příznivců, kteří nám hodně přispívali. Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré – a tím dobrým byla opravdu masivní podpora veřejnosti. Abychom lidem období, kdy byla zoo nepřístupná, alespoň trochu vynahradili, točili chovatelé krátká videa a také jsme vydali publikaci Ztichlá zoo, která zachycuje právě to období, kdy k nám návštěvníci nemohli, nebo byla různá omezení. Ale navzdory covidu tady pokračovala výstavba, zejména nového pavilonu goril, který otevřeme letos 28. září. Opravdu je to impozantní projekt, se stávajícím pavilonem absolutně nesrovnatelný. Ať už jde o prostor a komfort pro gorily, tak pro návštěvníky. Takový leitmotiv pavilonu je, že je to cesta Kamerunem – z venkova na okraj pralesa, potom do pralesa na mýtinu, kde jsou gorily. V návštěvnickém prostoru, který opravdu bude koncipován jako prales včetně množství rostlin, bude mj. prostorový zvuk. Ten zkomponoval z nahrávek, které jsou skutečně pořízené v pralese, skladatel Michal Rataj se svými žáky. Je to nesmírně působivé, protože to vytváří nejen dojem prostoru, ale i pohybu. Jen pro úplnost uvedu, že plocha zmíněného pavilonu je 7 700 m² – z toho vnitřní prostory mají 1 700 m² a venkovní 6 000 m². Když hovoříme o loňském dění v zoologické zahradě, nesmíme zapomenout na naše mláďata. Těch přibylo více než tisíc, některá opravdu významná. Pro návštěvníky bylo asi nejatraktivnější mládě tapíra jihoamerického nebo v listopadu narozené mládě gibona stříbrného. Získali jsme také batagury bengálské, což jsou nesmírně vzácné vodní želvy s úžasným příběhem. Vlastně jsme jediná instituce mimo Asii, kde tyto želvy můžete vidět. Na konci roku byl do naší zoo přivezen první vombat obecný, velmi atraktivní a pro veřejnost zajímavé zvíře. Návštěvníci ho uvidí v Darwinově kráteru. Je to vlastně poslední přírůstek v této expozici, alespoň pokud jde o obratlovce. Pokračovali jsme pochopitelně i v našich dalších projektech. Mezi nejviditelnější bezesporu patří vypuštění koní Převalského do téměř desetihektarového výběhu na Dívčích hradech, což konec konců máme my, kteří bydlíme na třináctce, za humny. Myslím si, že to zmíněnému místu pomohlo i z pohledu jeho atraktivity pro občany této části Prahy.
Vím, že před samotnou realizací tohoto projektu panovaly obavy z možného krmení koní lidmi, kteří se na ně přijdou podívat.
Naštěstí se to zatím obešlo bez problémů. Významnou roli v tom sehrávají dva faktory. Jednak koně mají uvnitř, kus od samotné ohrady, ještě elektrický ohradník, takže jsou nuceni se zdržovat dál od ní a jejich krmení tak pro lidi ztrácí půvab. A za druhé ti, kteří sem za koňmi chodí, sami dost intenzivně dohlíží, aby je nikdo nekrmil. S koňmi Převalského souvisel i velký úspěch Zoo Praha, kdy nám bylo uděleno ocenění WAZA Conservation Award. To je vlastně největší vyznamenání, jaké může zoologická zahrada dostat. Obdrželi jsme ho právě za naše působení při záchraně koní Převalského a jejich návratu do přírody.
Pražská zoologická zahrada vloni oslavila své devadesátiny a při té příležitosti dostala báječný dárek.
Byla vydána publikace paní doktorky Hany Heráňové Zoo pro hlavní město. Je to první opravdu obsáhlá publikace o historii pražské zoologické zahrady, v tomto případě mapující období od prvních úvah na její vybudování až po konec druhé světové války.
To ale nebyly jediné významné kulatiny spojené se zoologickou zahradou.
To je pravda. Ty druhé – u goril nížinných – ale už mají letošní datum. Kamba oslavila své padesátiny. I když… Ty padesátiny jsou jenom hypotetické, protože ona se narodila v kamerunských pralesích a jako asi dvouleté mládě byla dovezena do Evropy, konkrétně do zoo v Lipsku. Víme, že se narodila před padesáti lety, ale kdy přesně to bylo, to říci nelze. Kamba je láskyplná „tetička“ mláďat, ale je pravdou, že už ji začínají opouštět síly. Není divu, vždyť je nejstarší členkou pražské skupiny goril.
Kamba, tedy její narozeniny, nás posunuly do letošního roku.
Teď, když si povídáme, je už únor, i když jeho první den, a už máme něco za sebou. Já jsem se třeba minulý týden vrátil z východního Konga, kde jsme začali podporovat Národní park Kahuzi-Biega, který je mimořádně důležitý pro ochranu největších primátů vůbec – goril východních. To jsou opravdu velmi vzácné gorily, žijí pouze na východě Demokratické republiky Kongo a zbývá jich asi 3 800. S tím je spojen i sběr mobilních telefonů v naší zoo, o kterém určitě víte, protože to není žádná novinka. Možná se ale ptáte, proč zrovna telefony? Ve východním Kongu jsou gorily ohrožovány jak legální, tak nelegální těžbou různých surovin, zejména koltanu. Ten se používá při výrobě elektroniky, proto ten sběr a následná recyklace mobilních telefonů. To jen na vysvětlenou. Národní park jsme se rozhodli podpořit nejrůznější technikou, mimo jiné tou, kterou ve spolupráci s Českým rozhlasem poskytneme tamnímu ochranářskému rádiu Gorilla FM. Zásadnější je příprava projektu architekta Zdeňka Fránka na výstavbu vzdělávacího a komunitního centra se stravovacím zařízením, které bude na základně národního parku určeno jak pro místní obyvatele, které je třeba získávat pro ochranu goril, tak pro turisty, protože turizmus je pro národní park zásadní. Nyní se chystáme do Kamerunu, kde běží projekt Toulavý autobus. Při té příležitosti tam bude pokřtěna moje knížka Gorilí pohádky vydaná v jazyce badjoué. Bude to úplně první vázaná kniha v tomto jazyce. Hlavně tam ale budeme dokupovat vybavení do návštěvnických prostorů nového pavilonu goril v naší zoo. Tím jsem se dostal k hlavní události letošního roku, což je otevření pavilonu veřejnosti. To proběhne na naši Výroční slavnost 28. září. Stavba jako taková je už hotová, teď nás čekají výsadby rostlin a nejrůznější dokončovací práce a v červnu by mělo přijít na řadu stěhování goril. To bude opravdu nesmírně náročná operace, protože ta skupina je velmi soudržná a jakýkoli zásah v ní vyvolává ohromné pnutí a velkou nervozitu. Richard je velice citlivý na jakékoli změny, takže gorily se už velmi dlouho na stěhování připravují. Učí se chodit do transportních beden, učí se chodit na injekci, která je bude uklidňovat, a podobně. Je to dlouhodobý proces.
Celá skupina goril se ocitne ve zcela novém prostředí. Jakou reakci očekáváte?
Všechno musí a také bude probíhat postupně. Nejdříve půjdou do ložnic, pak se jim teprve otevře výběh. Budou si muset zvykat, ale určitě to tam pro ně bude mnohem lepší.
Tak to bude největší novinka, ale investičních akcí bude zřejmě víc.
Těch prací tady samozřejmě probíhá hodně. Přestavujeme tzv. Pláně, kde jsme začali stájemi a výběhem koní Převalského nebo jsme zcela přebudovali nokturno v Indonéské džungli, kam přijdou luskouni. Ty přijdou z Taipei Zoo koncem března. Musí mít měsíční karanténu a pak je představíme veřejnosti. Čili po vombatovi, kterého jsme představili v lednu a kterému časem přijde partnerka, tak letošní hlavní akvizicí Zoo Praha budou právě ti luskouni.
Vím, že než o financích je daleko příjemnější hovořit o zvířatech. Přesto se zeptám. Jak to zvládáte po této stránce?
Vloni jsme to zvládli i díky tomu, že jsme měli rezervy, díky již zmíněné podpoře veřejnosti, za kterou jsme opravdu upřímně vděčni, a díky podpoře zřizovatele i Ministerstva životního prostředí. Z ekonomického hlediska mám daleko větší obavy z letošního roku. V Praze chybí zahraniční turisté, kteří vždy tvořili značnou část našich návštěvníků, ale daleko větší problém je zvýšení cen, zejména energií. To nás bude stát o desítky milionů korun navíc. Vstupné jsme prozatím nezvýšili, ale pokud nás zřizovatel opět – a to výrazně – nepodpoří, nic jiného nezbude.
Vloni hodně pomohla například adopce a sponzoringy zvířat, prodej stravenek, e-shop… Uvažujete o nějakém dalším projektu, který by mohl být jakousi finanční injekcí?
Pokud jde o donátorství, tak si myslím, že to portfolio je teď plné. Všechno, co jste zmínila, pro nás bylo a stále zůstává významným zdrojem příjmů. Samozřejmě vymýšlíme nové projekty, teď je ale spíše směřujeme k rozšíření portfolia komerčních programů. Například připravujeme projekt, kdy děti budou moci trávit noc v zoo, rozjede se nový ZooExpres, bude rozšířená nabídka v programu Chovatelem na jeden den…
A co noční prohlídky?
Ty nejsou novinkou, ale my jsme je zásadně modifikovali. Teď nabízíme i noční prohlídky s termovizí. Od září mohou zájemci vedle komerčních infrakamer a dalších technologií využít i speciální a mimořádně citlivé vojenské zařízení, které v civilním světě není nikde jinde k dispozici.
V úvodu jste zmínil batagury bengálské – vzácné vodní želvy s úžasným příběhem. Prozradíte víc?
Tak to je opravdu neskutečný příběh, v němž jedna z hlavních rolí patří rakouskému herpetologovi, který začal pracovat pro Zoo Praha. Tyto želvy byly již považovány za vyhubené, ale Peter Praschag začal s velkým pátráním – se svými spolupracovníky hledal v rybníčcích v indických vesnicích, kde si je lidé držívali pro štěstí. A uspěl. Tento druh de facto zachránil a my jsme tak jediní, kdo je může ukázat veřejnosti. V pavilonu Čambal máme nyní nové osvětlení, které tyto želvy vlastně vybudilo k tomu, že začaly vycházet na souš. Také je můžeme vidět, jak sedí na svých „spolubydlících“ gaviálech, když jsou při hladině.
Je řada zvířat, které zná každý. Některá, třeba i vzácná, jsou téměř neznámá. Kde se může návštěvník dovědět víc? Možná i dříve, než se k vám vypraví.
Já už dávno vím, že každé zvíře, když se o něj začnete zajímat, je nesmírně zajímavé. V tuhle chvíli si může návštěvník koupit například Lexikon zvířat, kde jsou podrobné informace o všech našich zvířatech. A samozřejmě to jsou sociální sítě, web, knížky, to všechno jsou vodítka, aby si to tady lidé na sto procent užili a netápali.
Je zima, příroda spí a spí i řada zvířat. Co může v současnosti zoologická zahrada návštěvníkům nabídnout? Co je takovým tím zimním lákadlem?
Víte, já už jsem to říkal mnohokrát, přijďte v zimě do zoo. Zvířata stále potřebují podněty. A ty podněty pro ně představují i návštěvníci. Zejména u některých druhů. A co je lákadlem? Vombat Cooper, malý gibon stříbrný, gorily… Mohl bych vám vyjmenovat stovky druhů našich zvířat. Ale možná i pocit, že jste se na pár hodin nebo na celý den dostali „někam jinam“. Na místo, kde snadno zapomeneme na své každodenní starosti, na místo, které nám v každém ročním období nabídne neopakovatelnou podívanou.