Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Helppes - Asistenční psi jsou třída sama pro sebe

Když jsem chodila do školy, a přiznávám, že je to už docela dávno, byl pohled na psa ve třídě nebo na hřišti vzácností. Psi a vzdělávání prostě nešli dohromady.
Uběhlo pár desítek let a asistenční psi, i canisterapeutičtí psi do zařízení, jsou stále častěji součástí školního, vysokoškolského a univerzitního života. Pro většinu z nich je to pozitivní zkušenost, ale s rostoucí oblibou psů ve vzdělávacích zařízeních je o to důležitější zajistit, aby byli vycvičeni podle nejvyšších možných standardů.
A právě zde přichází na řadu Assistance Dogs International (ADI). V době, kdy slavíme Mezinárodní den vzdělávání UNESCO, stojí za to zamyslet se nad nesmírně pozitivním dopadem, který mají asistenční psi s certifikátem ADI jak na mladé lidi, kteří na ně spoléhají, jako na podporu během školního dne, tak i na jejich spolužáky a učitele. Členské organizace ADI po celém světě poskytují asistenční psy mladým lidem s různými tělesnými a neurologickými handicapy a umožňují jim tak chodit do školy, učit se a hrát si spolu s ostatními dětmi způsobem, který pro předchozí generace nebyl možný. Vezměme si například mladou slečnu Terezu, která trpí PNES – záchvatovým onemocněním neepileptického původu, které jí v běžném životě i docházce do školy velice limitovalo. Asistenčního psa, labradorského retrievera Connora, má z členské organizace ADI Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené.

Jakou pomocí dokáže být asistenční pes při každodenní docházce do školy, dokládají slova samotné Terezy: „Za dobu, co mám Connorka, se z nás stali Ti nejlepší kamarádi a jeden bez druhého nemůžeme být. Ve škole je čtyřnohým hrdinou, který se o mě stará, je to tvoreček, který dokáže jen při pohledu zpříjemnit náročný den a je to pomoc nejen pro mě, ale i pro mé okolí. Díky němu dokážu každé ráno vstát, dodává mi odvahu chodit do školy a denně čelit životním i zdravotním výzvám.

To, že jsem zvládla septimu je pro mne zázrak a má na tom podíl mnoho lidí. Nicméně ten největší má můj čtyřnohý kamarád, nenahraditelný a nejmilejší Connorek, který mě všude doprovází. Díky němu a jeho schopnosti upozornit mě předem na auru jsem měla méně úrazů, které by mě při studiu limitovaly.“ Terezy příběh, a nespočet dalších podobných po celém světě, podtrhují výhody přítomnosti asistenčního psa s certifikátem ADI ve třídě. Stále více členských organizací ADI také cvičí a poskytuje školním zařízením psy na podporu celé školní komunity. Ačkoli psi pro školní zařízení nejsou asistenční psi, tito psi nabízejí útěchu, poradenství a motivaci žákům i učitelům, a bylo prokázáno, že posilují sociální a učební dovednosti.

Další členská organizace ADI paws4people, posunula psy do školních zařízení na zcela novou úroveň díky svému programu Educational Assistance Dog (EAD) pro veřejné školy. Psi EAD jsou využíváni v řadě vzdělávacích zařízení, v běžných i speciálních třídách pro úpravu chování, soustředění, pracovní a logopedickou terapii, pro zlepšení čtení. Psi EAD jsou nyní zavedeni v Severní Karolíně, Virginii a Západní Virginii na 50 různých školách.
Je třeba si uvědomit, že zatímco většina z nás považuje své vzdělání za samozřejmost, milionům mladých lidí na celém světě je školní docházka odepřena. Podle UNESCO šest z deseti dětí neumí v deseti letech přečíst a pochopit jednoduchý příběh, přičemž 244 milionů dětí a mladých lidí stále nechodí do školy. Netvrdím, že asistenční psi jsou odpovědí na všeobecné vzdělání. Členské organizace ADI bohužel mohou oslovit jen nepatrný zlomek těch, kteří potřebují podporu, ale asistenční psi hrají zásadní roli při naplňování cílů udržitelného rozvoje OSN (SDG), a zejména SDG 4, který usiluje o inkluzivní a spravedlivé kvalitní vzdělání pro všechny.
Chris Diefenthaler, výkonná ředitelka ADI: „ADI a její členské organizace jsou neúnavnými obhájci práv asistenčních psů a jejich držitelů ohledně jejich přístupu do vzdělávacích zařízení a na univerzitní půdu tak, aby si i oni mohli užívat skutečně spravedlivého a inkluzivního vzdělávání - a my všichni se z toho můžeme poučit.“

Kateřina Kubíčková