JAK TO BYLO V ÚNORU
V mnoha jazycích je název měsíce odvozen od latinského slova Februarius, což je připomínka očistných svátků februa, které se ve starověkém Římě konaly v polovině února. Český název se vztahuje k slovesu nořiti, respektive k jeho starší podobě unořovati. Už od dob národního obrození se význam slova únor vykládá tak, že jde o měsíc, v němž dochází k oblevě, lámou se ledy a noří se do vody. Pro letošní zimu je ovšem pravda taková, že nemělo co se lámat a někam nořit, jelikož opravdu pořádný mráz s sebou přinesl právě až únor. To, že máme z útrob šatních skříní vyndat teplé bundy, šály, čepice i rukavice oznámila pěkně zostra nefalšovaná sněhová bouře, která udeřila ještě před Hromnicemi. Následný několikadenní silný vítr a štípavý mráz by ale podle lidových pranostik mohly přinést hojnou úrodu a také dostatek medu. Sotva učitelé na třináctce rozdali svým svěřenečkům a svěřencům pololetní vysvědčení, pustili se do příprav dnů otevřených dveří. Některé z našich škol nenechaly nic náhodě a otevřely své dveře již v únoru ve snaze ukázat se budoucím prvňákům a jejich rodičům v nejlepším světle. Návštěvníci si tak mohli prohlédnout prostory školy, vybavení tříd i odborných učeben, nahlédnout do jednotlivých vyučovacích hodin a pohovořit s vedením. Na tomto místě se sluší říct, že všechny školy v naší městské části se mohou chlubit kvalitními a zkušenými pedagogy, moderním vybavením a vzdělávacími programy, které mají rozhodně co nabídnout. Někde spojili den otevřených dveří s první z cyklu přípravných dílniček pro budoucí školáčky. Na těchto dílničkách si děti nenásilnou formou vyzkouší roli žáka a díky didaktickým hrám vyřeší úkoly například z matematiky a jazykové výchovy. Svátek svatého Valentýna, který je s únorem také spjatý, u nás zatím příliš hluboké kořeny nezapustil, byť se nás obchody dlouhou dobu před ním snaží přesvědčit o opaku. Na druhou stranu, říct někomu, že ho máme rádi a oblažit jej malou pozorností, není na škodu nikdy. Daleko větší tradici má v našich krajích masopust a ani třináctka nezůstala s oslavami pozadu. Kulturní dům Mlejn ožil několikadenním masopustním veselím, při němž si mohli zájemci pod vedením Folklorního souboru Lučinka vyrobit masku nebo hudební nástroj, aby je bylo v následném průvodu náležitě vidět a slyšet. V restauracích Mlejn a Staré kino se nabízely tradiční zabijačkové pochoutky a ve Spolkovém domě jsme si mohli zatančit při živé hudbě. O velkolepý závěr se postaral průvod masek s chůdaři a živou muzikou, při němž se návštěvníci dověděli leccos o masopustních tradicích a stali se svědky vyhlášení nejlepší masky. Podobné oslavy pořádaly taky školy a školky napříč celou městskou částí. Paní učitelky při nich jistě nezapomněly dětem připomenout další únorovou událost – svátek svatého Matěje a s ním spojené zahájení legendární Matějské pouti na pražském Výstavišti. To je, panečku, tradice pořádná. Za prvé, první záznam o konání poutí ke kostelu sv. Matěje pochází již z roku 1595 a za druhé se jedná o první jarní pouť v Praze. Je to taky báječná příležitost nechat starosti u vstupní brány a na chvíli se zase stát dítětem. Ať to stojí, co to stojí ☺.