Silnice a cesty
Silnice a cesty
Ještě v prvé polovině 19. století byla obec Stodůlky čistě zemědělskou obcí, žádný zvláštní ruch nepřipomínal blízkost hlavního města Prahy. Hlavní císařská silnice na Plzeň vede po severní hranici katastru, obci se vyhýbá. Ostatní silnice, které procházely katastrem obce, nebyly silnicemi v dnešním smyslu, byly to jenom špatné polní cesty. A tak i menší sedlák potřeboval v 17. století několik koní, jednak aby mohl vykonávat robotu, jednak aby mohl po cestách necestách jezdit s nákladem. V komunikačním ohledu zůstala obec Stodůlky chudou Popelkou až do poloviny minulého století. Silnice, nebo lépe řečeno polní cesty, vedou do všech okolních obcí tak, jak jsou uváděny v Josefinském katastru.
V dávných dobách za císaře Karla IV. a jeho syna krále Václava IV. vedla cesta z Pražského hradu na Motol. Ta v místech, kde stojí restaurace U Lípy, odbočila přes Háj na Hlásek, odtud pod nynější hřbitov a přes obec do Braňky, kde stávala tvrz, na rozcestí u kapličky, kde ještě dnes stojí sešlý silniční ukazovatel na Řeporyje a ke Krtni. Od Krtně pokračovala cesta na Jinočany, Tachlovice, Velký Kuchař, Mořinu a Karlštejn. Živý ruch býval na rozcestí u Bílého beránka, kde stojí bývalá zájezdní hospoda, ve starých zápisech nazývaná u Bílé vovčičky. Odtud byla r. 1860 postavena silnice přes Stodůlky na Řeporyje. R. 1938 byla rozšířena, r. 1951 asfaltována a část vedoucí přes obec byla vydlážděna žulovými kostkami.