Vycházkový okruh okolo Cibulky
Vycházkový okruh okolo Cibulky
Usedlost Cibulka před sto lety, s věžičkou a slunečními hodinami. Uprostřed nádvoří byla kašna, na zahradní terase stály čtyři sochy Číňanů. Zajímavostí jsou dodnes zachovalé psí boudy a holubníky ve tvaru hrádků. Autorem plastik byl J. Malínský. Dnes je zámeček ve velmi špatném stavu.
Na samé hranici Prahy 13 a 5 byl v roce 1991 zřízen vyhláškou Magistrátu hl. m. Prahy přírodní park Košíře – Motol. Má rozlohu 172 hektarů a jeho součástí jsou i přírodní památky Vidoule, Kalvárie a Motolský ordovik. Největší část však tvoří vycházkový okruh v lesích okolo Cibulky.
Původně zde stával dvůr ze 14. století, jehož majitelem byl písař Karla IV. Jindřich Náz. V 16. století patřila usedlost měšťanu Blažeji Cibulkovi z Veleslavína, podle kterého dostala i s okolím své jméno. Kromě ovocných stromů a polí zde měl také vinice. Od roku 1608 zde žili manželé Ssutterovi. Za třicetileté války bylo vše zničeno. Roku 1681 Cibulku koupil Johann Georg von Funcke, profesor pražské univerzity. Přikoupil okolní pole, obnovil obytný dům a hospodářské budovy. Dalšího zvelebení se usedlost dočkala za pokladníka královského berního úřadu Karla Schönfelda. Válkami byla Cibulka v 18. století opět poničena. Od roku 1758 zde hospodařil Filip Krakovský z Kolovrat, nejvyšší pražský purkrabí.
V roce 1817 usedlost koupil Napoleonem vypuzený pasovský biskup, kníže Leopold Linhart Thun-Hohenstein, který si zde vybudoval honosné sídlo. Rozsáhlé území přeměnil v anglický park s romantickými pavilony, sochami, chrámy, alejemi a zákoutími. Statek přestavěl na empírový zámeček, potrpěl si na rozsáhlé plochy plné růží. Tuto nádheru obdivoval i císař František I., na jehož počest zde byl postaven Toskánský sloup. V okolí se nacházela také letní sídla dalších šlechtických rodin – Kinských a Clam-Gallasů.
Od roku 1826, po smrti Thun-Hohensteina, který zde prožil krásný podzim svého života, začal celý areál chátrat. Dědicové o něj nejevili pražádný zájem. Roku 1922 odkoupilo Cibulku a 58 hektarů okolních pozemků od statkáře Josefa Hyrosse město Praha. Situace se však nezlepšila. Zbytečně bylo v parku vykáceno 22 starých dubů a opravy prováděné koncem dvacátých let byly jen ke škodě. V padesátých letech minulého století v budově bydlelo několik rodin, dílny a sklady tu měl podnik Umělecká řemesla. V osmdesátých letech byla správcem Česká spořitelna. Budova zámečku je již od roku 1964 památkově chráněna, ale její stav je až do současnosti více než žalostný. Vybudování umělého lyžařského areálu se skokanským můstkem v tomto místě naštěstí neprošlo, jednou z posledních úvah bylo vybudování hotelu s předběžnými náklady převyšujícími 500 milionů Kč. Budovy a okolní zahrady vlastní soukromá společnost, která nejspíš hledá investora.
Lépe je na tom lesopark, který patří městu. Protíná jej několik kilometrů pěších cest, procházejících mezi atrakcemi knížete Thun-Hohensteina. Některé z nich si můžete prohlédnout na fotografiích. Magistrát hl.m. Prahy zpracoval formou studie celkovou rekonstrukci parku, jejíž realizace je rozložena do několika let. Nejvíce zdevastované lesní plochy zůstaly po vojácích za pekárnou Odkolek u Vidoulí. Rozpadlé budovy, suť a množství odpadků, přepadávajících ze stráně do přírodního parku, jsou zde již deset let. Na dopisy magistrátu ministerstvo obrany údajně nikdy nereagovalo.