Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Zaniklé stodůlecké grunty

Projdeme-li se ulicí U Kašny ve starých Stodůlkách, najdeme v ní kromě čp. 3 a 5 všechny domy, o nichž jsme v našem seriálu psali. Nyní nahlédneme do dějin pěti gruntů, které bychom již marně hledali. Osudy jejích majitelů se dávno uzavřely, domy musely ustoupit výstavbě Jihozápadního Města.

Jan Kejha si postavil chalupu čp. 12, která mu byla připsána 27. ledna 1728. Zemřel roku 1746 a zanechal vdovu Veroniku a pět dětí: Václava, Jakuba, Annu, Kateřinu a Dorotu. Na chalupě hospodařila vdova do roku 1759. Potom ji přebrala dcera Dorota Kejhová provdaná za Jana Kratochvíla; do pozemkových knih byla vložena 9. září 1759. Roku 1796 koupil chalupu Jan Jindra a 2. října 1825 ji spolu s manželkou Lidmilou prodal synovi Janu Jindrovi a jeho manželce Janě. Roku 1840 ji držel Jan Jindra.

Později v čp. 12 vznikla hospoda Na Nové. Jednopatrový dům měl hospodu dole a v patře byl umístěn sál, kde se hrálo divadlo. Vedle se nacházely dva byty, které se pronajímaly, např. v nich přespávali šoféři autobusů. Vzadu vedl východ na zahradu a v ní se hrály kuželky.

Na počátku 20. let 20. století hrál Dělnický divadelní spolek v hospodě Na Nové divadlo. Tehdy se tam jeviště začalo postupně budovat. Ze začátku se ještě osvětlovalo petrolejem, ale už v roce 1921 – 1923 byla do obce zavedena elektřina, a tak jeviště v hostinci Na Nové dostalo osvětlení. Jako první hra na tomto jevišti byla uvedena hra od J. K. Tyla Fidlovačka, kde hrál budoucí kronikář Stodůlek pan František Vlasák úlohu Jeníka. Potom v čp. 12 provozoval živnost Karel Holovský. Ještě po 2. světové válce se tam pořádaly plesy a Junák hrál divadelní představení. Za bývalého režimu převzala budovu Jednota. Ta ještě nějaký čas provozovala hospodu a po roce 1952 využívala prostor k uskladnění nábytku. Potom celý objekt zpustl a v 80. letech 20. století byl zbourán. Nyní zde stojí nový obytný dům.

Dle Josefínského katastru vlastnil chalupu čp. 13 Josef Kačaba. Ve stabilním katastru, který byl založen roku 1840, je uveden jako majitel Gerini de monte Varhi František, domkář. Chalupa náležela k domu čp. 27. Po roce 1910 zde žil pan Javorský, poslední v domě bydlela Barbora Funková. Při výstavbě družstevních bytů byla chalupa čp. 13 zbořena.

Roku 1760 prodala obec Josefu Kačabovi palouk k vystavění domku. Chalupa čp. 14, situovaná nad obecním rybníkem, zůstala bez zápisu do roku 1776, kdy ji převzala Kačabova dcera Marie Mandalena provdaná za Antonína Kačabu. Do pozemkových knih byla vložena 10. dubna 1800. Dne 30. června 1820 prodal Kačaba chalupu zeti Františkovi Landbauerovi a jeho manželce Kateřině. 1. září 1835 koupil chalupu syn František s manželkou Kateřinou roz. Ribákovou, od nich ji přebírá 27. 2. 1837 Jan Kedles s manželkou Annou.

O majitelích gruntu v druhé polovině 19. století se zmínky nedochovaly. Roku 1920 vlastnil chalupu Matěj Stejskal.

Dochované prameny o zaniklých gruntech čp. 15, čp. 16 a čp. 17 nám umožňují nahlédnout jen na zlomek jejich historie. Josef Koška vystavěl si se svou manželkou Veronikou na obecním místě chalupu čp. 15 a zřídil zahrádku v ceně 70 zlatých. Zemřel roku 1785. Po smrti své matky při dědičném uspořádání převzal chalupu 4. ledna 1799 nejstarší syn Václav Koška za 72 zlatých. Sourozencům Josefovi, Anně, Mandaleně a Barboře vyplatil po 10 zlatých. Roku 1840 držel chalupu Václav Koška a po jeho smrti vdova Marie Košková, která odstupuje 16. prosince 1877 vlastnictví domku čp. 15 své dceři Marii Koškové ovdovělé Pokorné. Na začátku kupní smlouvy se uvádí: „Odstupující si vyhrazuje počínaje od dnešního dne doživotné stolování u držitele, opatření prádlem a šatstvem, léčení v nemoci a vůbec řádné opatření se vším zapotřebným i plnou výživu.“ Vdova Pokorná podepsala kupní smlouvu třemi křížky.

Roku 1769 obdržel Martin Hříbek od obce pozemek, na němž si vystavěl chalupu čp. 16. Po smrti Martina Hříbka na chalupě hospodařila vdova Teresie se třemi dětmi. Po její smrti převzal chalupu syn Jan Hříbek, jemuž byla připsána 11. ledna 1799. Dne 17. května 1828 kupuje domek Jiří Douša s manželkou Rosinou za 700 zlatých, od něho jej 18. září 1834 kupuje za 540 zlatých František Arnold s manželkou Veronikou rozenou Kejhovou. O dalších dějinách prameny mlčí.

Chalupu čp. 17 vystavěl Tomáš Podzemský, po jeho smrti byla chalupa předána 1. února 1819 Alžbětě provdané za Matěje Šiftlera za 160 zlatých. Dne 1. února 1820 přebírá chalupu Matěj Čáslavský s manželkou Annou. Od něho koupil chalupu 29. srpna 1827 za 348 zlatých František Jindra s manželkou Marií. Všechny uvedené domy musely ustoupit výstavbě Jihozápadního Města.

První část vyprávění o stodůleckých gruntech jsme zakončili citacemi z pramenů, v nichž vystupují jména domkářů, chalupníků, sedláků, jejich pozůstalých vdov a nezletilých dětí. Smrt si je často zavolala předčasně, uprostřed namáhavé práce. Žilo se jim těžce, přesto nenaříkali, ale vážili si svého gruntu, odkazu svých předků a dbali na selskou čest.

Můžeme dnes kritizovat, že selští lidé bývali tak opatrní na každou korunu. Sedlák však dobře věděl, že kdo musí z té selské hroudy prací svých rukou vydobýt peníze a tu hroudu zalévat svým potem, ten lpí na každém groši. Sedlák nenaříkal na osud, ba naopak: byl hrdý na svou práci a tím více i na jmění, které si jejím prostřednictvím vydobyl. Sedlák rovněž pamatoval na to, že žije z Boží země a že mu za jeho poctivé dílo Pán Bůh požehná.

Zpracovala Věra Opatrná