Jak v rozvodovém řízení ulehčit situaci dětem
Jak v rozvodovém řízení ulehčit situaci dětem
Paní doktorko, mám pětiletého syna, s manželem již 2 roky společně nežijeme, rozvod se táhne, syn se s otcem vídá. Je ale mnohem plačtivější než dřív, někdy k němu nechce jít, ve školce mě upozorňují, ať něco dělám, že je z celé situace úplně vedle. Co mám ale dělat?
Dobrý den.
Rozvod manželství je v současné době hodně častá situace a vždy ublíží všem zúčastněným. Jak pomoci našim dětem danou událost co nejméně komplikovaně zvládnout, když už jsme jí nedokázali zabránit? Obecně platí: nejlepší postup je společně dětem (adekvátně jejich věku) sdělit situaci – teoreticky jednoduché, prakticky téměř nemožné. Upozorním alespoň na některé záludnosti, které by nás ani nemusely napadnout. Záleží samozřejmě na věku dítěte. Malé děti mají tendenci obviňovat z celé situace samy sebe. V rámci své fantazie, neporozumění situaci a vnitřního myšlení se může stát, že jsou přesvědčené, že rozvod rodičů zavinily ony samy (např. že zlobily, neposlechly...). Rodič je v té chvíli sám ve velmi obtížné situaci a něco takového ho obvykle vůbec nenapadne. Mluvme s dítětem, vybízejme ho k jakýmkoli otázkám. I těm, na které sami neznáme odpověď.
Pojmenováním toho, že ani my, dospělí, si teď zrovna nevíme se vším rady a ujištěním, že ale uděláme vše, aby to bylo co nejméně nepříjemné nebo se o to budeme alespoň snažit. Ubezpečujme ho, že to není jeho vina. A i když cítíte vztek, zlost, křivdu atd. vůči partnerovi – neulevujme svým emocím přenesením na dítě – nemluvme o druhém rodiči ošklivě (ani kdyby to byla pravda, což obvykle ani není).
Druhý významný věkový „chyták“ dětí v rozvodové situaci rodičů jsou děti – náctileté. Rozvod rodičů pro tuto věkovou skupinu je ještě mnohem komplikovanější. Je to období, kdy se potřebují identifikovat s rodičem, aby mohly najít vlastní identitu, svoje místo ve světě. Místo jistoty je doma zemětřesení. Neberme si starší děti za rukojmí, parťáky, spojence, soudce. I když jim je třeba 17 let, jsou v pozici dítěte a partnerský vztah rodičů by neměly ani řešit ani soudit. Mají samy dost co dělat s danou situací se vyrovnat. Pokud jsme v pozici dítěte (a to nám může být klidně 40 roků), přistupujeme vždy k rozvodu rodičů i jako děti – vždy nás to trápí, vždy nás to ovlivní, aniž bychom mohli se situací něco dělat a vždy nám to odděluje dva lidi, kteří jsou pro nás v kategorii nejbližších. Každé dítě má právo mít rádo oba rodiče, i když každého třeba jinak. A když už se manželství nepodařilo udržet, měli bychom pro naše děti zachovat alespoň možnost hezkých a bezpečných rodičovských vztahů.