Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Divočina mezi paneláky

V posledních letech se stává, že v městském parku lidé zahlédnou zvíře, které ve volné přírodě nikdy neviděli. V Praze žijí vodní ptáci, zajíci, divoká prasata, kuny, srnčí zvěř, ale i nutrie, potkani, různé druhy holubů nebo třeba dravci. Ke svému životu potřebují možnost úkrytu a dostatek potravy. Město simuluje jejich přirozené přírodní prostředí a poskytuje hojnost potravy. Zvířata přežívají v parcích, na nejrůznějších stavbách, v nefunkčních průmyslových areálech a zanedbaných zahradách. Potravu zajišťují především lidé, takže populace městských živočichů roste. Někteří tvorové jsou pro nás užiteční, ale někteří jsou přemnožení a mohou nadělat škody na majetku nebo roznášet nemoci. Pak na úřad dostáváme dotazy jako: „Obracím se na Vás s dotazem, jestli Praha 13 už začala řešit problémy s přemnožením holubů, kteří nám obsazují lodžie. Je to neúnosné, zničené lodžie, zápach, pokud vím tak holubi přenášejí i různé choroby. Nejsem sama, komu nálety holubů vadí.“ Nebo lidé píší: „Chodím ze stanice Luka domů a z křovisek na mne vykukují potkani, jejich drzost je neuvěřitelná, řeší se nějak jejich přemnožení? Bojíme se nemocí, které mohou roznášet.“ „U Asuánu jsme s dětmi viděli nutrie, všechno je dneska zavřené a výlety do přírody jsou to poslední, co nám zbylo. Děti jim rády dávají kus suchého chleba nebo mrkve. Líbí se jim, jak přiběhnou, chytí jídlo do pacek a hlodají, není to však zakázané?“ Z těchto a podobných dotazů je patrné, že ne všechna zvířata nám jsou ve městě milá a mnohdy přesně nevíme, jak se k nim vlastně chovat.
V Praze už několik let hnízdí v hnízdních budkách na vysokých komínech vzácní sokoli stěhovaví. Sokol je kriticky ohrožený druh, kterému v divoké přírodě ubývají přirozená hnízdiště. Instalované hnízdní budky jim umožnily najít náhradní domov ve městech, kde by se bez pomoci usídlovali jen obtížně. Město jim skýtá dostatek potravy. Fungují jako selektoři slabších a nemocných kusů. Sokoli přirozeně redukují také zdivočelé holuby domácí (skalní).
Holubi domácí jsou dávní potomci holuba skalního a patří mezi nejstarší domácí zvířata. Původně žili ve skalních ochozech či skalních jeskyních středomoří. Po ochočení je lidé chovali v holubnících především na maso. Po opuštění chovů opět zdivočeli a v městských budovách našli na balkonech, na střechách, na půdách a v různých výklencích budov podobná hnízdiště jako v přírodě. Nikdy nehnízdí na stromech. Městští holubi znečišťují veřejná prostranství, roznáší nemoci a vytváří nemalé finanční škody. Jejich trus dokáže znečistit a poškodit velké plochy měst. Jen v Praze žije přes sto tisíc holubů domácích. Ti spotřebují asi pět tun potravy denně, ale až 90 % z toho spořádají na polích za městem. Běžně žijí tři až pět let. Holubi hnízdí až pětkrát do roka. Mají vždy po dvou vejcích, což jejich počty enormně navyšuje. V Praze jsou holubi domácí pravidelně hubeni. To však pouze udržuje jejich konstantní počty. Odchycení holubi jsou likvidováni odborníky podle zákonných podmínek proti týrání zvířat. Holubů je však přibližně třicet druhů a některé druhy žijící ve městě škodlivé nejsou. Již několik let v našem hlavním městě ornitologové pozorují výskyt vzácného holuba hřivnáče. Objevuje se koncem března a pobývá zde až do svého odletu. Holub hřivnáč je částečně tažný, ale v oblastech s mírným podnebím zůstává i přes zimu. Žije samotářsky. Nevyskytuje se v přítomnosti holubů domácích. Ti jsou vůči němu agresivní. Potravu nehledá po chodnících a u popelnic. Jeho potravu tvoří hlavně semena i zelené části rostlin, pupeny dřevin, obiloviny, žaludy nebo hmyz. Hnízdí výhradně na stromech, nikdy ne na střechách, půdách nebo balkonech.
Lidé si všímají, že města jsou plná strak, které ohrožují drobné ptáky. Dle vyjádření ornitologů skutečně straky, sojky nebo vrány páchají škody na drobném ptactvu. Jsou schopny vyplenit hnízda jiných druhů ptáků ve svém okolí. Je pravděpodobné, že se ostatní ptáci v příštím roce přestěhují a zahnízdí v bezpečné vzdálenosti, tudíž vznikne neoprávněné podezření, že byli zcela vyhubeni. Ornitologové jsou si však jisti tím, že nehrozí vyhubení žádného ze středoevropských druhů ptáků. Straka je součástí naší přírody. Dokázala se sžít s městským prostředím. Je bystrým lovcem hrabošů a schopným likvidátorem přezimujících stádií škodlivého hmyzu. Straka svá mláďata hlídá pečlivě, predátory zahání a troufne si zaútočit i na dravce nebo kočku, přestože se jindy stane jejich potravou.
V posledních letech představují vážný problém v městských parcích, na sídlištích i v zahrádkářských koloniích nájezdy divokých prasat. Zvířata postupně ztrácí obvyklou plachost a při hledání potravy rozryjí trávníky, čímž působí značné škody na majetku – měst i soukromníků. Přibližovat se k nim není bezpečné, zvláště pokud se jedná o bachyni s mláďaty. Od občanů naší městské části jsme dostali zprávy o výskytu divokých prasat na našem území. Zaznamenali jsme rozryté trávníky v Centrálním parku i v údolí Motolského potoka. Informace o jejich výskytu je vždy předávána na Oddělení státní správy lesů, myslivosti, rybářství a veterinární péče (Odbor ochrany prostředí) Magistrátu hl. m. Prahy a Mysliveckému sdružení Řeporyje. Tento myslivecký spolek obhospodařuje zvěř na převážné části Prahy 5. Myslivci loví divočáky již několik let. Lov je vázán několika zákony, mnoha bezpečnostními předpisy a má velmi přísná pravidla. Divočáci jsou vylákáni pomocí vnadišť do míst, kde je lov stoprocentně bezpečný, a kde jsou umístěna myslivecká zařízení pro možnost lovu i v zimním období.
Trvalou součástí mokřadních ekosystémů v řadě oblastí České republiky a také často vítanou atrakcí zejména pro rodiny s dětmi se stala nutrie říční. Pochází z Jižní Ameriky, odkud se dostala jako kožešinové zvíře do mnoha oblastí celého světa. Z chovů zvířata unikla do volné přírody. Nutrie říční je býložravec. Ve volné přírodě se živí převážně zelenými listy travin na březích vod, ale i zemědělskými plodinami. Při dokrmování lidmi zvířata ochotně konzumují vše, co dostanou. Díky takové péči mohou úspěšně přežít i tuhé zimy a v klidu se hojně rozmnožovat. Nutrie patří mezi druhy invazivní, se značným rizikem přenosu nemocí. V Evropě je považována za nežádoucí druh a je uvedena v Nařízení EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci, zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Je otázkou času, kdy se tento druh rozmnoží tak, že se stane obtížným, možná i nebezpečným elementem, který bude narušovat prostředí lidí i volné přírody.
Povinnost hubit škodlivé hlodavce je stanovena zákonem o ochraně veřejného zdraví. Pravidelná dvoufázová deratizace, kterou zajišťuje odbor životního prostředí, udržuje počet potkanů v naší městské části na přijatelné úrovni. Potkani jsou mohutnější než krysy. Zbarvením jsou krysy více do černa, zatímco potkan je spíše šedohnědý až hnědý. Krysy jsou v Česku poměrně vzácné. Potkani se rychle rozmnožují – za rok může mít jeden pár až sedmdesát mláďat. Kromě kanalizace žijí okolo popelnic a v neošetřované zeleni, zkrátka všude tam, kde lidé vyhazují zbytky jídla. Zvířata neustále migrují, proto deratizéři umísťují návnady vždy na větší plochu.
Vítanou atrakcí pro rodiny s dětmi je krmení volně žijících vodních ptáků okolo retenčních nádrží v Centrálním parku – labutí nebo kachen, a to především starším pečivem. Pro ptáky ale není vhodné, může jim způsobit zažívací problémy a kvůli chybějícím živinám a vitamínům i tělesné vady. Existují sice vhodné druhy krmiv pro přikrmování vodního ptactva, ale jakékoli krmivo pro zvířata znečišťuje veřejná prostranství města. Stává se potravou nežádoucích holubů a potkanů.
Ve městě také často dochází k neúmyslnému krmení zvířat množstvím zbytků jídla okolo popelnic, v keřích, okolo domů. Je zřejmé, že díky hojnosti jídla pro lidi, dochází k plýtvání a také k neúmyslnému dokrmování některých živočichů, které bychom ve městě raději oželeli. Krmení zvířat na veřejných prostranstvích Prahy je zakázáno obecně závaznou vyhláškou číslo 8/2008 Sb. HMP, o udržování čistoty. Podle vyhlášky je každý povinen chovat se tak, aby nezpůsobil znečištění veřejných prostranství, a to i krmivem pro zvířata nebo zbytky jídla. S dětmi na procházce je tedy vhodnější zvířata a rostliny jen pozorovat.

Dana Céová