Úzkosti
„Dobrý den, paní doktorko. Každý rok bych rád jel s rodinou na dovolenou k moři. Většinou vše organizujeme, že žena letí s dětmi letadlem a já jedu autem. Loni jsem chtěl jet s nimi, ale těsně před odjezdem na letišti se mi udělalo špatně, začal jsem se potit, motala se mi hlava…skoro jsem měl strach, že mám infarkt. Zavolal jsem si RZ. Žena odletěla s dětmi sama, já zůstal doma. Asi za hodinku se mi udělalo dobře. V nemocnici mi vše zkontrolovali a řekli, že je to jen psychické.“
„Dobrý den, udělalo se mi špatně cestou do práce. Motala se mi hlava, potil jsem se, chtělo se mi zvracet. Odjel jsem domů. Praktická lékařka mi napsala pracovní neschopnost a léky proti úzkosti. Po měsíci doma bych teď měl nastoupit znovu do práce a docela se bojím.“
„Ve škole jsme měli před velkou písemkou. Najednou jsem se začala třást, klepaly se mi ruce, dostal jsem průjem a vůbec jsem nevěděl, co se děje. Zavolal jsem mámě a ta mi napsala omluvenku. Jel jsem domů. Dnes jsem celý den doma. Nevím jak dál.“
Úzkosti se často projevují nepříjemnými tělesnými stavy, když vybočíme z toho, na co jsme zvyklí a něco je najednou jiné, mimořádné. Společným jmenovatelem potíží jsou většinou úzkosti, které vystoupají na úroveň, která už se těžko zvládá. Pracovní neschopnost, omluvenka ze školy nebo odstoupení od společné rodinné dovolené celou situaci bohužel jen zhoršují. Pro daný moment uleví, ale příště, při téže situaci, je stav mnohem horší. Naše hlava si pamatuje, že jsme před zátěžovou situací prostě „utekli“. Velmi dobře s podobnými stavy pracuje KBT – kognitivně behaviorální psychoterapie. Je možné jí podpořit i antidepresivy, na ty závislost nevzniká, na rozdíl od léků na úzkost. Hlavní zásadou KBT je nevyhýbání se úzkostné situaci. To ale neznamená, že se po hlavě budeme vrhat do nejnáročnějších úkolů. Hezky pomalinku, ideálně tréninkově nacvičujeme nejsnazší možné zátěže, nejlépe s nějakým pro nás bezpečným prvkem – kamarádem, telefonátem někoho blízkého, znalostí technik, které potíže zmírní. Bojíme-li se například létat letadlem, tak nebude vhodné naplánovat si hned let do Austrálie. Stačí zvládnout nejprve krátký let třeba do Vídně, Berlína a ideálně s někým blízkým. Je to stejné jako s otužováním. Také z nás nebude otužilec, když najednou skočíme do ledové vody. Je potřeba pomalinku ubírat teplotu, až nám bude vlastně příjemná, zvykneme si, až pak můžeme zvýšit úroveň.
Tento princip se jmenuje systematická desenzibilizace a velmi dobře pomáhá s úzkostmi, které se mohou klidně projevovat jako infarkt nebo třeba epileptický záchvat. Určitě není dobře podceňovat lékařské vyšetření. Ale pamatujme, že hlavní zásada, jak dostaneme úzkostné situace pod kontrolu není, že se jim vyhneme, ale po krůčcích nacvičovat zvládání zátěže se zajištěním bezpečného zázemí. A ještě jedna důležitá poznámka – každý jsme jiný. Pokud jsou pro nás nové náročné zážitky adrenalinovou výzvou, zkusme být tolerantní a pomozme, a především se nevysmívejme těm, pro které je to náročná situace. Každý člověk má svoji hodnotu a každý umí něco jiného.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji krásné letní dovolenkové i pracovní dny, lety a cesty do dálek, ale i klid a pohodu třeba jen na lavičce před domem ☺.