Budova radnice slaví dvacet let
2. června 2003 byla slavnostně otevřena budova radnice Prahy 13. Městská část tak dostala své první důstojné sídlo, které do té doby nahrazovala provizoria v panelákových bytech. Nová budova byla pro svůj překvapivý tvar zanedlouho místními přejmenována na „laskonku“. Jako každá nová stavba vzbudila i nová radnice rozruch, ale dnes obyvatelé Prahy 13 futuristický objekt berou jako naprosto samozřejmou součást veřejného prostoru. Radnice se stala významným centrem veřejného života i kultury, přestože díky novějším výškovým budovám již několik let není dominantou Slunečního náměstí.
Budova radnice, která byla oprávněně nominována do soutěže Stavba roku 2003, není zajímavá jen svým neobvyklým oválným tvarem, kovovým povrchem, prostorným atriem nebo věží s hodinami. Ještě pozoruhodnější je, jak se v tomto klenotu moderní architektury snoubí neokázalá elegance s praktickou funkčností. Centrem dění je prosvětlené atrium vysoké tři podlaží. V jeho přízemí návštěvník najde podatelnu, informace a všechny nejfrekventovanější přepážky úřadu, kromě toho ale slouží jako prostor pro výstavy nebo koncerty. Polyfunkční je i zasedací místnost zastupitelstva, která plní současně roli obřadní síně, divadelního či koncertního sálu. Celá budova je vzdušná, bezbariérová a vstřícná vůči rodičům s malými dětmi. Autorem architektonického návrhu je Ing. arch. Miloš Haase, který s týmem spolupracovníků projekt vypracoval. Dle jeho slov byla radnice koncipována jako moderní centrum městské části. Má odrážet rodící se tradici dynamicky se rozvíjející části hlavního města a otevřením budovy občanům symbolizovat transparentnost demokratického úřadu. Cesta, která volně prochází budovou v jejím ústředním prostoru, atriové hale s ochozem, umožňuje setkávání lidí. Lze tu pořádat představení, koncerty nebo jiná setkání. Víceúčelový sál je s atriem vizuálně i fyzicky propojitelný. Rovněž není řešen jednoúčelově jako reprezentační prostor nebo svatební síň, ale jeho scénická úprava umožňuje jednoduché a rychlé proměny.
V budově jsou umístěny všechny administrativní, správní a společenské prostory úřadu městské části, prostory pro starostu a zastupitelstvo i pro veřejnost. Jsou zde soustředěna všechna pracoviště úřadu a každý občan Prahy 13 si může vyřídit všechny potřebné záležitosti na jednom místě. Geologické poměry podloží byly velmi složité, proto je budova radnice založena na pilotách. Nosnou konstrukci tvoří železobetonový monolitický skelet. Vnější plášť budovy je obložen sendvičovými kazetami z ocelového plechu s voděodolnou povrchovou úpravou. Před okny jsou pevné protisluneční hliníkové žaluzie. Oválný půdorys budovy se rozvíjí ze dvou ohnisek, podobně jako prostor celého náměstí: v jednom ohnisku leží skleněná věž s hodinami, kolem druhého se rozvíjí shora prosvětlená dvorana atria s prstencem kancelářských pracovišť, sepnutých dvojicí komunikačních jader. V těchto jádrech jsou soustředěny výtahy, schodiště, stoupací trasy médií a sociální zařízení. V budově je umístěno celkem pět výtahů, čtyři osobní a jeden nákladní – evakuační.
Nosná ocelová konstrukce zastřešení atria je zavěšena ve výšce 12 metrů – na úrovni stropu 3. nadzemního podlaží. Je to souvislá skleněná plocha na ocelových vaznících. V úrovni 6. nadzemního podlaží je na vnější straně vyhlídkový ochoz. Střecha radnice s tzv. obrácenou střechou (tj. s tepelnou izolací nad hydroizolací) je z funkčních i estetických důvodů řešena jako bezúdržbová střešní zahrada. Ze sousedních výškových budov je totiž radnice dobře vidět z nadhledu. Třípatrová radniční věž s hodinami osvětluje prostřednictvím vnitřního skleněného tubusu patrové výtahové haly, odvětrává atrium a klíčovou funkci má v protipožárním zabezpečení budovy. Nejvyšší bod střechy věže je ve výšce téměř 43 metrů. V přízemí pod věží je na Foucaultově kyvadle umístěn základní kámen budovy, který výtvarník a divadelník Karel Vostárek pojal jako metaforickou sochu vznášející se v prostoru a současně vyrůstající ze zbytku reálné zelené louky, na které radnice vznikla.
Na projektu radnice se podílelo mnoho významných profesionálů. Zmiňme například Ing. Milana Dvořáka a architekta Jiřího Navrátila, který vykonával dozor investora a má lví podíl na úspěšném výsledku, stavbyvedoucího Ing. Petra Šimona a jeho zástupce Vladimíra Medka, Michala Hejzlara a Ing. Evu Kroftovou (stavební projekt) a Ing. Pavla Zoubka, autora originálního konstrukčního řešení. Do projektu se zapojil také architekt Ivo Oberstein, autor urbanistického řešení Jihozápadního Města, společně s architektem Jiřím Zavadilem, který do detailu dotvořil vnější úpravu kolem budovy i na autory interiéru architekta Petra Kováře a Karla Vostárka. Velký podíl na úspěšném dokončení a otevření nové radnice mají také pánové Zdeněk Sepekář a Ivan Mašín, tehdejší zaměstnanci úřadu z odboru hospodářské správy.
Když jsem se stal starostou v roce 2002, byla budova radnice rozestavěná. Dokončit stavbu byla pro mne tenkrát obrovská výzva a z dnešního pohledu velmi cenná zkušenost. Do výstavby bylo zapojeno neuvěřitelné množství skvělých lidí i firem, na kterých bylo na první pohled vidět nadšení pro věc a hlavně vysoká míra profesionality. Postavit devíti podlažní budovu na zelené louce a nad trasou metra za dva roky nebylo vůbec jednoduché, jako u každé stavby se musely řešit nejrůznější komplikace a futuristický vzhled navíc vzbuzoval velké diskuse mezi obyvateli. Neustálé přesuny mezi stavbou a původními kancelářskými prostory, kde probíhaly pracovní schůzky, zabraly hodně času a vedle běžné agendy úřadu jsme řešili i speciality unikátní stavby. V původním projektu byl například kámen v atriu zavěšen na ocelovém laně volně, bez ukotvení. Prvních pár dnů po jeho instalaci se ale ukázalo, že kvůli mnoha faktorům se rozhoupával více, než bylo únosné, a proto musel být z bez - pečnostních důvodů upevněn. S odstupem dvaceti let je více než zřejmé, že projektanti i stavaři odvedli skvělou práci. Po dokončení stavby nás čekal obrovský logistický úkol – všechno přestěhovat, zapojit systémy, a to vše za plného provozu úřadu. Ani na jeden den jsme nezavřeli, přestěhovali jsme desítky kanceláří s dvěma stovkami úředníků a veškerým vybavením, včetně kompletního papírového archivu. Radnice pojmula pod jednu střechu všechny odbory, které tehdy sídlily v různých prostorách paneláku na Ovčím hájku, v Hostinského i Běhounkově ulici a soustředila tak všechny služby pro místní obyvatele na jedno místo. Rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří se na stavbě podíleli a také všem, kteří se o budovu starají i dnes. Přeji radnici, jejím klientům, zaměstnancům i návštěvníkům mnoho dalších úspěšných let a příjemná setkání.