Výlet nejen za Vítězslavem Hálkem
Dnes se vydáme na procházku za Prahu do rodiště básníka Vítězslava Hálka. Ze stanice metra Kobylisy autobusem číslo 373 dojedeme přes Zdiby, Panenské Břežany do zastávky Odolena Voda, Dolínek, kde vystoupíme. Hned nás zaujme kamenný pomník s litinovým reliéfem básníka a lyrou od Františka Vobořila. Odhalen byl roku 1885. Kousek od pomníku vysázeli u příležitosti sto čtyřicátého výročí narození básníka členové čtenářského kroužku zdejší základní školy dvanáct bříz. Umístěna je zde i informační tabule o Hálkově životě a knihobudka. Největší pozornost upoutá básníkův rodný domek. Je opravený, na štítě je stará pamětní deska a vpravo pod ní je nová. Připomíná, že se zde 5. dubna 1835 Vítězslav Hálek narodil. Jeho otec byl hostinský a dodnes je zde hospoda. V rodném domku je dnes muzeum, ale je otevřené pouze v neděli od 13.00 do 16.00 hodin. Od rodného domku se vrátíme zpět na autobusovou zastávku, od ní na křižovatku a dál ulicí Školní kolem rybníčku, křížku a budovy základní školy. Za ní jdeme rovně kolem knihovny, od ní pokračujeme stále rovně k lékárně a dále ulicí U Lékárny, kterou dojdeme k baroknímu kostelu sv. Klimenta. Jezuité ho postavili na místě svatyně podle plánů K. I. Dientzenhofera. Za kostelem pokračujeme vlevo ulicí Lesní. Na konci se dáme doleva po silnici lemovanou zelení a dojdeme k památnému dubu letnímu. Je mohutný, a přestože je uvnitř dutý a černý od požáru, stále žije. Kousek za ním podejdeme podchodem a dojdeme do obce Postřižín.
Kdybyste chtěli, můžete ještě za podchodem asi po sto metrech zahnout vlevo a krajem pole dojdete ke kaštanové aleji a židovskému hřbitovu, který pochází z počátku 19. století. Je obehnaný zdí s uzamčenou bránou. Přestože většina náhrobků je povalena nebo odvezena, stále se dochovalo přes dvě stě náhrobků z let 1831-1935. Poslední pohřeb se zde konal před 2. světovou válkou. V současné době probíhá jeho rekonstrukce. Dojdeme do obce Postřižín na velkou křižovatku, kterou opatrně přejdeme a ulicí Pražská projdeme kolem obecního úřadu dojdeme na konec ulice, kde se dáme vlevo do ulice Máslovická, kterou na křižovatce u mateřské školy opustíme a jdeme rovně ulicí Zlončická posléze polní cestou do Zlončic. Vyjdeme u ohrad se stádem nádherných koní. Zde se vydáme doprava na náves s kašnou. Hned za ní odbočíme, takže kašna je vlevo a zvonička s obecním úřadem vpravo. U domu čp. 46 jdeme do uličky vlevo, u čp. 31 zase vlevo a za ním úzkou uličkou mezi domy dolů a stále dolů pěšinou v lese na rozcestí lesních pěšin a zde odbočíme doprava podél potoka až vyjdeme k chatám a posléze vyjdeme u Vltavy. Tady se dáme doleva a podél řeky jdeme stále rovně po červené k rozcestí s turistickým ukazatelem Dolánky.
Můžeme posedět a občerstvit. Jdeme podél plavebního kanálu. Kousek za občerstvením je velké zdymadlo. Lodě se přenášejí po pravém břehu. Za zdymadlem stojí malá vodní elektrárna Libčice- Dolany. Je to architektonicky zajímavé vodní dílo. Jsou v ní dvě horizontální přímoproudé Kaplanovy turbíny. Je koncipována jako bezobslužná, automatická s možností automatické regulace průtoků turbínou pomocí hladinové regulace. Původní zdymadlo Libčice – Dolany postavili již v roce 1901. Skládalo se z pohyblivého jezu o dvou polích a z plavební komory na plavebním kanále při pravém břehu. Původní pohyblivý jez byl hradlový se sklopnými slupicemi. Vzhledem k namáhavé a časově náročné manipulaci i k technologické zastaralosti byl jez v letech 1986-1989 celkově zrekonstruován. Rekonstrukce zahrnovala přestavbu jezových polí včetně podjezí a jezových pilířů, výstavbu nového velína a montáž nového technologického zařízení. Stavba vodní elektrárny Libčice byla zahájena v listopadu 1995 a dokončena v lednu 1998. Je umístěna v prostoru bývalé vorové propusti. My pokračujeme dále po červené k přívozu Máslovice, kde se asi za 3 min dostaneme na druhý břeh do Libčic a odtud vlakem do centra Prahy na Masarykovo nádraží. Jen pozor, při průtoku Vltavy větším než 400 m³/s a silném větru je přívoz pro veřejnost uzavřen. To bychom museli pokračovat dále po červené do Řeže, kde je lávka, po které bychom se dostali na druhý břeh k železniční zastávce Řež. Od přívozu k lávce procházíme nádhernou přírodou. Kromě stříbřité Vltavy se kocháme pohledy na protější skály nad tratí, přímo nad námi jsou také skály plné žluté tařice a další flóry, upravené chatky, zahradnictví. Je třeba ovšem také počítat s tím, že je zde cyklostezka a cyklisté tu opravdu jsou. K přívozu jsme ušli asi devět kilometrů a k lávce třináct. Zdrávi došli!