Mgr. Renata Marešová, vedoucí odd. pro styk s veřejností v letech 1999–2000

Mgr. Renata Marešová, vedoucí odd. pro styk s veřejností v letech 1999–2000

1. Na dnešním Stopu je vidět obrovský kus práce, ale také podpora představitelů městské části. Vzpomínám si docela dobře na první číslo z roku 1991 vytištěné zeleným písmem, to jsem tady bydlela teprve rok. Už tehdy jsem pokládala zpravodaj za prostor pro všechny. Vypravila jsem se do redakce, protože jsem měla pocit, že bych mohla alespoň maloučko poradit. Pak jsem měla možnost v redakci pracovat a poznala jsem tak život Prahy 13 docela podrobně. Pochopila jsem, že STOP je nejen hlas z radnice, ale hlavně se v něm dočítáme o veškerém dění, o lidech, kteří něco zajímavého vytvářejí.
2.  Čtu Stop vždy naprosto celý. Nemohu si nechat ujít informaci o nějaké akci, škole, výletě. Zajímá mě místo, kde žiji, stejně tak jako lidé, kteří tady žijí se mnou. Jen je škoda, že někteří se uzavírají do svých ulit, do svých bytů... Naštěstí jich ale není tak moc.
3. Z vlastní zkušenosti dobře vím, jak je složité sestavit jednotlivá čísla tak, aby se sešlo zajímavé čtení pro každého. Praha 13 je mladá městská část, takže bohužel nemá tu „pravou“ historii. To bych si potom početla... Ale je zde určitě hodně míst, o kterých by se mělo vědět a pro které by člověk měl mít pocit, že je tu doma a že je tady rád. Takže bych dávala prostor lidem, kteří tady žijí a Praha 13 pro ně něco znamená. Tedy není to jen místo pro přespání. V tomto směru cítím trošku dluh. Ale jinak si práce všech, kteří se na vydávání Stopu podílejí, vážím a vždy s napětím očekávám nové číslo.