Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Velikonoce - kde se vlastně vzaly?

Někdy kolem roku 1300 před Kristem se odehrál fenomenální příběh Mojžíše a jeho národa, který za velmi zvláštních podmínek utíká (vlastně je vyhnán) z Egypta. Je nepřehlédnutelné, jak mocně tento příběh poznamenal celé dějiny. Od toho okamžiku se odvíjí slavení Velikonoc až do současnosti. To, co se odehrálo už tenkrát, se naplňuje na Ježíši Kristu (kolem roku 33 našeho letopočtu) a je předobrazem událostí jeho života. Co jsou tedy Velikonoce? Svátky, v kterých slavíme vysvobození člověka z otroctví. V případě starozákonním z otroctví egyptského, v naplnění novozákonním - viditelném na Ježíši Kristu - vysvobození člověka z provinění (špatného jednání, chcete-li hříchu) k životu věčnému.

Tady budeme muset něco přiblížit a vysvětlit. Stejně jako v případě našeho dobrého jednání navazujeme vztah s tím, kdo je sám dobro (s Bohem) a odměnou je nám prožitá láska, radost ze života a můžeme říci sám život, tak v případě, kdy podnikneme něco špatného, navazujeme tak vztah se zlem a vydáváme se napospas nenávisti. Ale v nenávisti se žít nedá. Nenávist vede ke smrti. Pokud se vám stalo to neštěstí, že jste někoho v životě neměli rádi, nenáviděli a nebo někdo nenáviděl vás, rozumíte tomu, jak nenávist bere život. Dokonce i pomsta nakonec nikoli ulehčí, ale přitíží a stane se jedem, který otravuje život dál. Ten jed se začne pak projevovat v dalších vztazích.

Tajemství Velikonoc je skryto právě v tom, že Ježíš Kristus přemáhá nenávist - smrt svým utrpením a vzkříšením. On neodpovídá na nenávist nenávistí. Také není jen pasivní trpitel. On se nespravedlnosti brání, ale nikoli nenávistí, nýbrž láskou. V Ježíšově případě se zdá, jako by nenávist triumfovala. Vždyť je zabit! Potom je ale vzkříšen a nenávist (smrt) již nic nezmůže. Naše vazba ke zlému, kterou jsme vytvořili svým hříchem, je tu přemožena a odpuštěna a my jsme znovu pozváni k životu lásky.

Velikonoce nejsou svátky jara, stejně jako Vánoce nejsou svátky slunovratu. Velikonoce jsou svátky vzkříšení, a proto se slaví první neděli po prvním jarním úplňku, který se stává symbolem pro nový život. Všechna symbolika užitá ve slavení Velikonoc je ukazatelem na nový život, který v člověku nastává po rozchodu se zlem. Všechna vejce, osení, rašící větve, zajíčci atd. nejsou nic jiného, než symbol pro nový život, který je vzkříšen ze smrti.

Závěrem nám všem přeji opravdu hluboké prožití velikonočních svátků, aby nám byly skutečným východem z otroctví zlu do života v dobru, či jednoduše setkáním s Kristem vzkříšeným. 

P. Michael Špilar