Štěstí v neštěstí
Štěstí v neštěstí
Vloni mě v těžkém zdravotním stavu odvezla sanitka na urgentní příjem motolské nemocnice. První slova lékaře zněla s tónem výčitky. „To se musíte nechat odvézt sanitou do nemocnice jen proto, že máte teplotu 39,2?“ Očekávala jsem spíše otázku na můj zdravotní stav. Během vyšetření lékařka z neurologie vyslovila podezření na klíšťovou encefalitidu. Byla jsem převezena na infekční oddělení téže nemocnice, které vede primářka J. Hobstová. Přístup její i celého týmu mě fascinoval! Přijali mě s úsměvem, laskavostí a ochotou. Všechna nepříjemná vyšetření, kterých jsem se obávala, jsem díky jejich psychické podpoře zvládla. Po celou dobu hospitalizace bylo o mě úžasně - profesně i lidsky – pečováno. Byla jsem hospitalizována v několika nemocnicích, ale všude postrádali lékaři i sestry to, co pacient také potřebuje, úsměv a vstřícnost. Paní primářko, moc děkuji Vám i celému týmu za vše, co jste pro mě udělali. Díky Vám jsem zákeřnou nemoc pokořila a vyvázla bez následků. Přeji Vám pevné zdraví a úspěchy v léčbě pacientů, kteří budou mít to štěstí, že se dostanou do Vaší péče.
Připojuje se i spolupacientka Dana Žurková.
Tři dobré zprávy
Vychází a ve své poštovní schránce nalezneme dubnový STOP. Už jsme si zvykli. Není to ale zcela samozřejmé ve všech městech a možná ani ve všech pražských městských částech. Díky. Zima už je pryč i se svými radostmi a starostmi. O jednu starost – o bezpečné chodníky před našimi domy a domky – jsme měli letos méně. Bydlím v ulici Na Dolnici. Firma, která zde uklízela sníh a sypala jemnou drť, se starala vzorně (píši 5. 3.). Zaslouží pochvalu a dík.
A máme jaro a Velikonoce. Velikonoce jsou největší křesťanské svátky v roce.Troufnu si říci, že jsou největší nejen pro pokřtěné, ale pro všechny lidi. Proč si to myslím? Protože každý jsme si jistě někdy všimli, že v nás – někde mezi hlavou a srdcem, mezi rozumem a citem – sídlí a dřímá svědomí.
Svědomí jsme nenašli na cestě ani si ho tělo nevytvořilo z knedlíků a ze zelí. Dostali ho už Adam a Eva při stvoření a od těch dob, ať chceme nebo nechceme, ho dostáváme každý a každá od Pána Boha. Svědomí nám má pomoci dostat se po smrti do nebe a mít se tam lépe než zde na Zemi. Protože už naši prapředkové se naučili svědomí v sobě tvrdě uspávat, nemohlo pak plnit svou funkci a do nebe přicházelo málo lidí. Bohu bylo smutno, protože on má lidi rád, je rád v jejich společnosti - uprostřed nich. Poslal proto na Zemi svého syna Ježíše Krista (připomínáme si to o Vánocích).
Ten své současníky v Palestině učil a dnes prostřednictvím bible říká i nám:Můj otec je i vaším otcem. Má vás každého rád. I vy Ho mějte rádi a své bližní milujte jako sami sebe. Ježíšovi současníci jeho učení většinou neuvěřili, v Jeruzalémě ho ukřižovali a on třetího dne – podle bible o Velikonocích – vstal z mrtvých a má život věčný. Zvítězil nad smrtí a stejnou možnost – mít po smrti život věčný - připravil každému, kdo jeho učení uvěřil a uvěří (Velikonoce nám připomínají tuto radostnou zvěst, tuto naději pro každého z nás.) Vy, kdo jste dočetli až sem a nevěříte, zavolejte a přijďte do Komunitního centra sv. Prokopa (tel. 251 610 850) na kurzy Alfa. Dozvíte se více.
Psi se stávají „jablkem sváru“
V únorovém vydání jsme zveřejnili dopis Pejskaři dělají z parku psí žumpu, který nám poslala paní Filipová. Přišly reakce pejskařů i těch, kteří psa z nejrůznějších důvodů nemají. Někteří z vás připojili i názory, jak problém řešit. Za všechny dopisy děkujeme. Zároveň se ale musíme omluvit za to, že jsme je z prostorových důvodů neuveřejnili. Budete-li mít zájem seznámit se s jejich obsahem, najdete je na www.praha13.cz v rubrice Co se nevešlo.
Děkujeme za pochopení.