1968: Do Stodůlek přijely tanky
Rok 1968 byl v celém Československu ovlivněn příchodem spojeneckých vojsk a výjimkou nebyly ani Stodůlky. „Během dvanácti měsíců jsme prožili více, než před tím za celé desetiletí,“ popisuje kronikář František Vlasák. Události spojené s okupací samozřejmě zastínily běžné každodenní problémy v obci, takže je i kronika hodně upozaďuje. A není divu.
Hned první den po invazi vojsk, která proběhla v noci z 20. na 21. srpna, se obyvatelům dnešní Prahy 13 naskytl nebývalý obrázek. „Tam, kde odbočuje ze silnice cesta doprava k Jinonickému dvoru, bylo na 10 metrů od sebe v posekané pšenici dělo vedle děla. Mezi nimi pak byly rozestaveny stráže se samopaly až k silnici,“ líčí kronikář. Další den ráno nastal v Praze a okolí úplný kolaps dopravy. Autobusy, tramvaje ani vlaky nejezdily a bylo nebezpečné vydat se na cestu i autem, protože po silnicích stále projížděly kolony tanků a obrněných transportérů. Od Jinonic přijely první tanky také do Stodůlek. „Neopakoval se ale už rok 1945, kdy vítěznou armádu vítala celá obec,“ píše František Vlasák. „Na každém tanku a pancéřovém voze stál totiž voják se samopalem a prst držel na spoušti,“ vysvětluje. Lidé byli okupací zaskočeni, vykoupili obchody a pokud nemuseli, z domů raději nevycházeli. Odehrálo se ale i pár dramatických momentů. „Při projíždění obcí v zatáčce u dvora na silnici k Řeporyjím nezvládl tankista řízení a vrazil Podhráským do domu. Hlavní se přitom dostal do kuchyně,“ stojí v kronice. Po několika dnech se napětí ve Stodůlkách trochu uvolnilo, obchody opět otevřely, ale nálada logicky moc veselá nebyla.
Přitom mohl být rok 1968 velmi úspěšný a v jednom ohledu byl dokonce zlomový. Praha totiž vypsala soutěž na urbanistické řešení nového sídliště. „Nový obytný útvar o kapacitě 22 tisíc bytů bude situován na katastrálním území obcí Jinonice, Butovice a částečně na katastru obcí Stodůlky a Řeporyje,“ uvádí kronikář. Tímto krokem tedy odstartoval proces přeměny zdejšího území na Jihozápadní Město. Soutěžící měli za úkol vyřešit nejen bytovou zástavbu, ale také umístění občanské vybavenosti, průmyslových závodů, cest a veškerých sítí. Mimořádnou pozornost přitom měli věnovat návaznosti na údolí Prokopského a Dalejského potoka.
Ani tento budovatelský příslib ale nemohl zahnat myšlenky na onen neblahý srpen, který byl oficiálními představiteli státu označen za „bratrskou pomoc“ proti kontrarevoluci. „A tak jsme v roce 1968 prožívali vánoční svátky s různými pocity poněkud zamyšlenější,“ svěřuje se František Vlasák. „V našich dějinách došlo již k mnoha zvratům a národ je posilován novými a novými zkušenostmi. Bylo by však nezodpovědné propadat beznaději,“ dodává s kapkou optimizmu.