1978: Stavba začíná
Roku 1978 začala ve Stodůlkách definitivně stavba sídliště, které dostalo název Jihozápadní Město. Jako první přišly na řadu rozvody plynu, elektřiny, veřejné osvětlení a kanalizace. Před plánovanou výstavbou bylo ale ještě potřeba odstranit pár budov. „V týdnu od 16. břez na byla provedena demolice vepřína, garáží, kravína a stájí v bývalé cihelně a vápenici Františka Dezorta,“ uvádí jeden z příkladů kronikář František Vlasák. Z cihelny zůstaly stát jen komín a obytný dům, ne vše ale šlo tak hladce. „U silnice mezi chlévy a stodolou bylo obezděné hnojiště, pod ním pak septik na močůvku. O tomto septiku ale buldozerista nevěděl, a když zajel nad něj, probořil se a spadl i se strojem dovnitř, jen střecha mu koukala,“ líčí kronikář. Septik se naštěstí od roku 1950 nepoužíval, takže byl skoro prázdný. Dva stroje se nicméně celé odpoledne marně snažily buldozer vyprostit, až musel nakonec přijet jeřáb. V pátek 30. dubna začala také demolice rodinných domků pod hřbitovem. „Někde byla provedena demolice úplně, někde jen částečně,“ upřesňuje pan Vlasák. Na některých místech tak byla ještě koncem roku 1978 k vidění torza jednotlivých domů. „Co se týká vlastní výstavby bytů, bude činnost ve zbytku šesté pětiletky, tedy v letech 1979 až 1980, poměrně malá, protože se má smontovat jen zhruba 2 000 bytů,“ pokračuje kronikář. Hlavní konstrukční práce byly zařazeny až do sedmé pětiletky, kdy mělo být vybudováno více než 10 tisíc bytů. Už začátek stavby ale přinesl velké problémy v dopravě. „Deštivé léto ukázalo, jaké potíže vznikly pro místní národní výbor tím, že se hlavní komunikační tahy přes Stodůlky používají pro dopravu zeminy a stavebního materiálu,“ píše František Vlasák. Během roku zde docházelo k velkému znečištění vozovek, takže i autobusová doprava odmítala zajišťovat přepravu lidí do vnitřního města a zpět. V srpnu navíc došlo v městské části k přejmenování řady ulic, takže orientace nebyla vůbec snadná. Výměna orientačních tabulek byla přitom nezbytná. „Když byla tato akce prováděna po druhé světové válce, chtěla mít každá obec ulici Rudé armády, Pionýrů, Míru a podobně. Po připojení některých obcí k Praze to ovšem vedlo ke zmatkům,“ stojí v kronice. Velmi složitá byla také situace v zásobování. Pracovníci na stavbách měli mít vlastní jídelny, nezávislé na zásobovacích centrech v městské části, jenže opak byl pravdou. „Stávající samoobsluha i pohostinství ve Stodůlkách jsou vždy obleženy pracovníky stavebních organizací a zaměstnanci národních podniků,“ uvádí kronikář. Dělníci navíc často předbíhali ve frontách. „Jsou pracující, tak mají přednost, na co by čekali. Vykoupí vše a pro místní obyvatele zbude vždy jen minimum,“ píše v kronice pan Vlasák.