Nejvyšší patent císaře Josefa II.
Slovo katastr je odvozeno ze středověké latiny a znamená asi totéž co soupis. Katastr vznikl jako nástroj pomáhající výběru daní. Vždy však daň platili pouze výkonní sedláci, byla tedy stanovována výlučně z výtěžku rustikální, což znamená selské, a nikdy z půdy dominikální - šlechtické a církevní. V prvním rustikálním katastru z roku 1654 byly dani podrobeny jen statky a pozemky v držení poddaných. Veškerá půda byla rozdělena na půdu ornou a půdu neobdělávanou. Výměra se udávala ve strychách a jakost půdy měla tři třídy: dobrou, prostřední a špatnou. V 18. století se začala podávat přiznání už jak za vrchnostenskou půdu, tak i za selskou. Následoval druhý rustikální katastr z roku 1684, který platil až do roku 1748. V květnu 1749 vstoupil v platnost tzv. první tereziánský katastr rustikální a v roce 1757 druhý tereziánský katastr rustikální. V něm již byla zahrnuta selská i panská půda a kvalitně zachycena i její bonita. Ta byla dokonce rozdělena do osmi kategorií podle úrodnosti, což je dokonce víc než u dnešních katastrů. Prvním, kdo navrhl zaměření celého území státu, byl jihočeský zeměměřič a archivář na třeboňském panství Petr Kašpar Světecký z Černic. Navrhl přesné zaměření a zmapování země – devadesáti šesti zeměměřiči pod svým vedením během deseti let. Návrh podal císařovně Marii Terezii, která ho postoupila dvorské kanceláři. A ta ho potopila. Muselo se s tím počkat až na císaře Josefa II. a jeho patent o reformě pozemkové daně a vyměření půdy. Nad četnými jeho výnosy se zavřela temná voda času, ale Josefský katastr vstoupil do dějin. Patent Josefa II. ze dne 20. dubna 1785 stanovil, že každá země, každá obec a každý držitel půdy má přispívat podle výtěžku ze svých pozemků na krytí státních vydání. Konečně také stanovil rovnost mezi selským majetkem a vrchnostenským. Zbořil tak půl tisíciletí nezdaňování nebo menšího zdaňování panské půdy proti půdě selské. Držitelé měli přiznat počet svých pozemků a výtěžek z nich, jejich přiznání se měla kontrolovat. Přiznání, uložená u soudce nebo faráře, musela být pro každého k trvalému nahlédnutí kvůli kontrole. Nepřiznaný pozemek propadal a měl jej dostat ten, kdo učinil oznámení u komise, nebo se prodal tomu, kdo nabídl nejvíc.
Traduje se, že vždy při osazení hraničního mezníku na trojmezí obcí nebo na významném lomovém bodu obecní hranice byl nejmladší z pomocníků důkladně zbit, aby si navždy pamatoval polohu mezníku. Vybavení měřičské skupiny bylo dáno: Dřevěná lať jednoho vídeňského sáhu. Měřičský řetězec, provazec nebo tkaninové pásmo. Dvě hole k napínání pásma nebo provazce, 6 nebo 8 výtyček, 10 dřevěných kolíků, papír, inkoust, tužka a pravítko. Josefský katastr zjistil jenom v Čechách o 60 % více berní půdy, než se vykazovalo v předešlém katastru, čímž se hodně ulevilo poddaným na dani. Tak se značná část daně přesunula na vrchnost. A zanikla panská půdní svoboda. Exaktním změřením pozemků se určila přesně jejich velikost. Jednalo se o první katastr založený na přímém měření skutečného stavu v terénu. Vzhledem k tomu, že katastr byl hotov za pouhého čtyři a půl roku, je dílem takřka dokonalým. Říká se, že předběhl dobu nejméně o půl století.