Puberta – co s tím?
„Dobrý den, paní doktorko. Žiju sama se svým 14ti letým synem. Syn hodně času tráví u babičky a dědy, s tátou se nestýká. V poslední době syn hodně odmlouvá, kritizuje mě, špatně se učí, pere se, pořád hraje hry na počítači. Situace se stále zhoršuje. Přestávám si s ním vědět rady. Neumím si představit, co bude za rok, za dva...“
„Dobrý den. Jsem samoživitelka, mám dva syny. Starší (nyní 22) přestal na SŠ chodit do školy, chytil se party. Pak trvalo dlouho než jsme se dostali k výsledku, že už nyní pracuje a dokončuje si večerně střední vzdělání. Mladší (17, 3. ročník SŠ) má nečekaně extrémně zhoršený prospěch (propadá z pěti předmětů, míval trojky). Nemluví se mnou ani s bráchou, vlastně s nikým, je zavřený sám v pokoji, nemá kamarády… Vůbec nevím, co se s ním děje. S otcem, pokud vím, kontakt nemá a od dětství (asi od dvou let) neměl. Nevím si rady...“
Puberta je velmi náročné vývojové období pro samotného dospívajícího i pro rodiče. Je to období přechodu mezi dětstvím a dospělostí, kdy dospívající hledá a vytváří sám sebe, svoje místo a postavení ve světě. Biologicky prochází mimořádně velkou proměnou doprovázející hormonální změny (proto ta náladovost, kdy ani on sám neví, proč a kdy jaká nálada převládá).
Vymezuje se autoritám (proto je obvykle v kategorickém názorovém postoji proti jakémukoli dospělému). Jako jediný zdroj uznávané zpětné vazby pro něj bývají jen vrstevníci (proto ty party, nepřetržité propojení s vrstevníky na sociálních sítích atd…). Je to období, kdy by se z dítěte měl stát dospělý, který dokáže převzít přiměřený díl zodpovědnosti za svoje chování i emoce.
Jak nejméně komplikovaně projít obdobím puberty svého dítěte:
- Obrňte se trpělivostí a pochopením. Snadno se to řekne, hůř provádí...
- Komunikujte, ale nevnucujte se! Mluvit o všem pomůže skoro kdykoli v životě, ale pozor – v pubertě to nemusí být vždy možné. „Puberťák“ někdy vůbec ani sám neví, proč, co a jak. A zorientovat se v tom často nedokáže ani on sám. Pomoc většinou nevyhledává u rodičů a jiných dospělých, ale u vrstevníků – proto snad jen sledujte, s kým se schází, na které sociální sítě má přístup, před obdobím puberty mu pomozte začlenit se do skupiny dětí, které mají kvalitní zájmy a koníčky, s jejichž rodiči se třeba znáte atd. Nabídněte rozhovor, když ale nebude chtít, nenuťte ho.
- Buďte důslední! Stejně jako pro jakýkoli jiný věk v průběhu výchovy je vlastně kromě lásky nejdůležitější být důsledný. Je třeba stanovit pravidla, hranice, povinnosti a termíny a trvat na jejich dodržování. V období puberty je praktičtější používat drobné odměny, když se daří. Méně už fungují tresty. Je dobře vytvářet pravidla společně. Dospívající by měl sám navrhovat, co by mohl dělat, jaké mít povinnosti a jaké drobné odměny by si přál při dodržení. Stejně tak by měl hodnotit, zda myslí, že se mu daná pravidla dodržovat daří a zda si odměnu zaslouží, ev. jak by potřeboval pomoci, aby to šlo příště líp. Dovolme mu zkoušet přebírat zodpovědnost (i když se to někdy dařit nebude). Jinak se to nenaučí.
Kdy je třeba zpozornět a vyhledat odbornou pomoc:
- nepřiměřeně mnoho hádek vůči svému okolí
- extrémní uzavřenost a samota
- sklon k agresivitě
- významné výkyvy školního prospěchu
- absolutní nedodržování časů, dohod a pravidel
- vliv neznámých lidí
- podezření na zneužívání všeho druhu (drog, jídla, cigaret, nadměrného množství alkoholu, sexu atd….)
- půjčování peněz neznámým osobám, drobné krádeže, objevení se u dítěte drahých předmětů, o kterých víme, že nejsou naše atd…
Ve všech těchto nadměrně neobvyklých situacích je velmi dobře už vyhledat odbornou pomoc pro rodiče a nabídnout ji i dospívajícímu.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji hezké jaro ☺.