Úzkosti – když nás tělo neposlouchá, protože jsme přetíženi na duši
„Dobrý den, paní doktorko, v práci se mi přihodila nečekaná událost – najednou jsem se při prezentaci u šéfa roztřásla, udělalo se mi špatně, točila se mi hlava, nemohla jsem dýchat. Nadřízený mi zavolal záchranku. V nemocnici mi udělali spoustu vyšetření. Všechny byly ale v pořádku. Dostala jsem jen léky na uklidnění a poslali mě domů. Nyní mám ale strach, co když se ta situace bude opakovat? Co mám dělat? Léky jíst nechci.“
„Dobrý den. Dlouhou dobu se rozhoduji, že se rozvedu. Naše manželství je dávno nefunkční, muž měl několikrát jinou partnerku, děti jsou dospělé. Toho rozhodnutí se ale bojím. Bojím se žít sama, neumím to. Žádost o rozvod jsem podala, ale tělo mě zradilo. Najednou se velmi zhoršilo moje onemocnění páteře, téměř nemůžu chodit, jen s berlemi, musím zůstat v pracovní neschopnosti. Jak to sama zvládnu?“
Ano, naše tělo nám i takto může dávat informace, jak se cítí naše duše. Zvýšený stres, zátěžová situace nebo jen naše úzkostné vnímání pro jiné lidi běžné situace. Všechny naše emoce se sčítají a někdy nás jejich součet přece jen krátkodobě nebo dlouhodobě zmůže a vyřadí nás z našeho běžného života. Všichni to známe – např. protivná prodavačka, náročná porada, ujede mi autobus a navíc se mi roztrhnou punčocháče, dítě přinese ze školy poznámku, manžel vrčí, že je připálená večeře a už mě přinejmenším bolí hlava. Po roce proticovidových opatření, kdy všechno je jinak a už jen ta dlouhá doba, po kterou nemůžeme dělat pro nás spoustu kompenzačních aktivit, je chronický, dlouhodobý celospolečenský stres. Opravdu do toho stačí už jen ta pověstná poslední kapka a organizmus kolabuje. Navenek to může vypadat jako infarktový stav, který často okolí vyhodnotí, že je třeba volat záchranku a odvézt dotyčného do nemocnice. Ve všech případech je potřeba nejprve vyloučit somatické příčiny a nepodceňovat pečlivé interní vyšetření, EKG, neurologa, rehabilitaci atd. Když se základní zdravotní hlediska jako důvod potíží vyloučí, je nejpravděpodobnější, že důvodem selhání organizmu je skutečně psychické emoční přetížení. Každému z nás se něco podobného může stát, když se přepíná, neřeší svoje emoční zátěže a nepracuje na odstranění důvodů nespokojeného života. Jsou jedinci, kteří mají větší sklon k úzkostnému prožívání geneticky zakódovaný. Tito lidé mívají často tendence se situacím, které u nich vyvolávají úzkosti, vyhýbat. Bohužel se ale vyhýbáním aktivnímu řešení potíží (tj. vyhýbáním se těm úzkostným situacím) dostávají do bludného kruhu a stav se často stále zhoršuje. Protože aktuálně je opravdu emočně celosvětově náročná doba a stresu stále přibývá, přibývá i lidí, kteří mají úzkostné pocity, často schované do potíží těla – bolesti zad, bolesti hlavy, třes, motání hlavy, hučení, dechové potíže atd.
Z oboru psychoterapie určitě pomůže zařazení kognitivně behaviorálních postupů – KBT (speciální psychoterapeutický směr). Hlavním principem je nevyhýbání se dané úzkostné situaci, ale také ne skok po hlavě do nejnáročnějšího. Je potřeba postupně, pravidelně se tréninkově vystavovat co nejmenší možné úrovni zátěže se zajištěním bezpečného zázemí. Možná obtížně srozumitelný popis velmi jednoduché techniky. Přirovnám to k postupnému otužování se. Také není moudré skočit netrénovaně do ledové vody, když se chceme stát úspěšně otužilcem. Celým postupem podpůrných technik KBT terapie určitě bezpečně provede každého, kdo se dostal do takto nepříjemné situace, kvalitní psychoterapeut. Psychoterapii je možné podpořit odpovídajícími léky, ale u práce s nadměrnou úzkostí nejsou vždy nutné. Odbornou psychoterapií tyto nepříjemné stavy úzkosti nezmizí, ale mohou se zmírnit do úrovně, která nám nebude komplikovat život.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji zdraví duše i těla ☺.