Heranova ulice
Heranova ulice
Dvacetiletý mladíček na snímku ze starodávného alba je violoncellista Bohumil Heran. Jeho jméno v názvu stodůlecké ulice patří také do galerie významných rodáků města Ústí nad Orlicí, kde přišel na svět 6. 2. 1907 v rodině obchodního cestujícího. Vytříbený hudební sluch zdědil po matce, učitelce francouzštiny a hry na klavír. Osvědčil ho na koncertním pódiu poprvé v deseti letech, od dvanácti už soukromě studoval hru na violoncello u mistra Hanuše Wihana z proslulého Českého kvarteta. Další hudební vzdělání absolvoval na konzervatořích v Praze a Paříži.
Po krátkém působení ve Švýcarsku (Městský symfonický orchestr ve Winterthuru 1928/29) prožil ještě jednu lázeňskou sezónu jako sólista Puppova orchestru v Karlových Varech (1929/30) a zakotvil v Praze. Zvolil si umělecké jméno Bohuš a jeho skvělý nástroj pak zněl v řadě zdejších koncertních síní i sálů. Podmanivě, jindy jiskřivě, nebo vznosně a dramaticky - radost poslouchat.
Jako sólový i komorní hráč ovládal bohatý repertoár - od Bacha, Liszta a Strausse až po nejnovější tvorbu z dílny svých přátel, mladých skladatelů. Spolupracoval s Ondříčkovým kvartetem a roku 1946, napsal a vydal půvabnou knížku Muzikantův skicář. Pražskému hudebnímu dění se Bohuš Heran plně věnoval v letech 1930 - 1953 jako koncertní mistr Symfonického orchestru Československého rozhlasu, potom vyučoval na pražské konzervatoři a brněnské JAMU. K bráně muzikantského nebe odešel z Prahy před čtyřiceti lety dne 4. května 1968. Ve sbírkách ústeckoorlického muzea jsou dodnes uloženy také kresby a krajinomalby všestranně nadaného umělce.