Zázvorkova ulice
Zázvorkova ulice
Jan Zázvorka byl nuselský rodák, jehož jméno je pevně spojeno s naší novodobou architekturou. Narodil se 21. května 1884. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, včetně speciálky pro architekturu u prof. Kotěry. První světovou válku prožil jako legionář na bojištích v Rusku. Krátce po návratu do vlasti zvítězil v soutěži návrhů na pomník bitvy u Zborova a vzápětí získal i první cenu za projekt Památníku národního osvobození na Vítkově. Úspěšnou realizací obou význačných projektů položil základ své další umělecké tvorby.
Je autorem řady staveb od příjemného typu rodinných domků až po větší celky, např. nádraží Praha - Smíchov, nebo budovu dnešního Historického ústavu Armády ČR s vojenským muzeem na úpatí vrchu Vítkova. Při vnitřním členění obou objektů pamatoval i na budoucí rozšíření vojenských sbírek, do té doby stísněných v Národním muzeu, zámečku Troja a v letohrádku Hvězda. Cenné památky z historie čs. legií tehdy konečně našly důstojné umístění.
Po roce 1948 měli být legionáři vymazáni z naší paměti, takže si národní památník - monumentální formou i materiálem - pamatujeme spíš s jinou ideologickou náplní. Tu autor nikdy neplánoval. Devizou jeho prací byla účelnost staveb, bez dekorativních příměsí. Díla zůstávají v citlivém sepětí s krajinou a prostorem i dnes, protože dokázal přenést harmonii z vlastního života a rodiny i do svého umění v pražském stavitelství. Zemřel 27. 5. 1963. Jeho nadčasové umělecké poslání pak převzaly obě děti. Stella - nezapomenutelná herečka a Jan, filmový a televizní architekt(Lucerna, Ducháček to zařídí, Císařův pekař a pekařův císař, F. L. Věk, Chalupáři, aj.).