Klíče a kapesné – kolik zodpovědnosti dětem dát?
Často rodiče nevědí, jak pomoci dětem, když např. čtrnáctiletá dcera má jet na seznamovací kurz na střední škole a je nervózní, protože ještě nikdy nespala mimo domov, dcera (8 let) je bázlivá, zvrací, když má jít do školy...
Zodpovědnost a samostatnost vzniká postupně v průběhu vývoje. I dítě potřebuje zkoušet a dostávat zpětnou vazbu okolí, aby se naučilo postupně hospodařit s určitým množstvím peněz, času a samostatnosti. Od malinka. Nikde neexistují žádné normy, kolik času, lásky, peněz, volnosti nebo zodpovědnosti je správné dětem dát. Ale tak jako ve všem, extrémy škodí. Takže přetížení příliš malého dítěte zodpovědností škodí stejně jako nekonečné vodění za ručičku dítěte již většího. Je třeba respektovat vývojová stadia dítěte, dát mu stabilní zázemí, ale potom také volnost a možnost zkoušet nové věci i s rizikem chyb. Základním vodítkem by mělo být, že zhruba do tří let si každé dítě potřebuje vytvořit stabilní zázemí, ze kterého se může vydávat objevovat svět a do kterého se může bezpečně vracet.
3. – 6. rok je věkem vykročení do světa – mezi vrstevníky. Dítě se učí spolupráci, podělit se o svoje věci, rozšíření teritoria i mimo základní rodinu. Je vhodné (i když ne nezbytně nutné) začít zkoušet např. přespat s kamarády ve školce, přes víkend u babičky atd. Některé děti zvládnou i týdenní školku v přírodě. V tomto období předávání odpovědnosti za rozhodnutí nebo samostatnost je ještě nepřiměřené přetěžování dětí. Klíče na krku, péče o mladšího sourozence nebo jiné extrémní nároky a zodpovědnost mohou pro ně mít celoživotní škodlivé následky.
Mladší školní věk 6 – 10 let – je obdobím největšího osamostatňování se. Zde je velmi důležité rozvolnit vazbu mezi dítětem a rodičem, postupně mu předávat samostatné úkoly – dojít sám ze školy na kroužek, popojet domů 1 – 2 stanice autobusem, s vysvětlením všech rizik a zodpovědnosti předat klíče od bytu, mobil, svěřit péči o mladšího sourozence a vlastní peníze. Umění hospodařit s přiměřenými financemi vzniká přesně v tuto dobu. Doporučuje se, aby dítě znalo přesný termín a přesnou sumu, kdy dostane kapesné – svoje peníze. Rodiče by ještě měli mít alespoň orientačně přehled, co s nimi dělá. Nepředání zodpovědnosti a částečné samostatnosti v tomto období dětem škodí zhruba stejně jako předání přílišné zodpovědnosti v období předchozím!
Starší školní věk 10 – 15 let – dítě už by mělo mít klidně 1x měsíčně stabilní kapesné, už by mělo být schopné rozplánovat si svoje finance na celý měsíc. Má právo spolurozhodovat o aktivitách celé rodiny. Je důležité brát v úvahu jeho názor. Pořád ale je to naše dítě, ne kamarád! Stejně jako práva by mělo mít doma určité povinnosti.
Věk středoškoláků 15 – 18 let – už je vlastně skoro dospělost. Mladí lidé se obvykle razantně na rodičích domáhají svých práv a ne vždy přijímají také své povinnosti. Právo rozhodovat o svém životě mají rozhodně již plně ve svých rukách (s radou a pomocí dospělých, pokud o ni mají zájem). Pravidelné kapesné by mělo být doplněno vlastní zkušeností přivýdělku na brigádě. Určitě je moudré pomoci jim orientovat se v nakládání s penězi nejen v hotovosti, ale založením účtu, platebních karet, spoření, pojištění atd. Je třeba rozšířit a kontrolovat zapojení se do péče o domácnost a spolupráci všech členů rodiny.
Věk vysokoškoláka – tady přecházíme do období kontaktu s dospělými lidmi, z rodičů a dětí se stávají rovnocenní partneři se srovnatelnými právy i povinnostmi.
Jestli se čtrnáctiletá slečna bojí jet bez rodičů na seznamovací kurz (je třeba zkontrolovat, zda nejde o nějaký aktuální problém) a rodiče osmileté dcery uvažují, že by do školy prostě nechodila, někde udělali chybu. Nepřetěžujme svoje děti, ale dovolme jim jít si ten opravdový život vyzkoušet na vlastní pěst. Rádi se k nám vrátí a pochlubí se, co se jim povedlo. I díky nám :-)