Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

O dvou pražských sestrách

Nechat se vyvézt na vrchol Petřína lanovkou je jedním z největších pražských lákadel pro děti, dospělé i turisty. Ne každý si ale vzpomene, nebo ví, že její starší sestra byla zprovozněna již 31. května 1891 a vedla od řetězového mostu císaře Františka Josefa na Letnou. U Letenského zámečku na ni navazovala elektrická dráha do Královské obory. Vybudování nejstarší lanové dráhy v Praze podpořil výstavní výbor Jubilejní zemské výstavy a Pražané si ji k této příležitosti nadělili vlastně jako dárek. Současně byla budována i nová pozemní lanovka na Petřín, která vedla k rovněž nové Petřínské rozhledně, ale do provozu byla uvedena téměř o dva měsíce později než její letenská příbuzná. Dráha byla v provozu od jara do podzimu a byla poháněna takzvaným systémem vodní převahy. Do nádrže vozu v horní stanici byla napuštěna voda a v dolní stanici pak vypouštěna. Těžší vůz, který sjížděl do dolní stanice takto vytáhl méně těžký druhý vagon mířící nahoru. Na stejném principu fungovala i lanovka na Petřín. Ovšem na rozdíl od Petřína není na Letné tolik zdrojů vody a provoz dráhy jí odčerpával velké množství, na což si brzy začali stěžovat obyvatelé okolních domů. Na přelomu let 1902 a 1903 byla proto podle projektu Františka Křižíka lanová dráha elektrifikována, začleněna do sítě pražských tramvají a současně byl zahájen její celoroční provoz. Výškový rozdíl 38,3 metrů zdolávala za 108 sekund jako linka číslo deset až do července 1914, kdy byl její provoz přerušen v souvislosti s vyhlášením mobilizace. Na dráhu vozy vyjely až o rok později v květnu, ovšem opět pouze sezonně do podzimu, přičemž v listopadu 1916 vyjely zcela naposledy a oficiálně byla lanovka zrušena v roce svých jednatřicátých narozenin. Od poloviny dvacátých až do poloviny třicátých let bylo na trase bývalé lanovky zprovozněno kryté pohyblivé schodiště. Za padesát haléřů bylo možné zdolat pohodlně Letenský vrch na okružním článkovém ohebném pásu, na kterém byly připevněné dřevěné stupně. Vzpomenete- li si na scény na pohyblivých schodech ve filmu Muži v offsidu, vězte, že ty byly natáčeny právě zde. Definitivní tečku za lanovou dráhou i eskalátorem napsala výstavba Letenského tunelu, v jehož dnešním dolním vyústění bývala nástupní stanice. Zatímco petřínská sestra brázdí svou trasu dodneška a schodiště před dolní stanicí Újezd bylo označeno za nejfrekventovanější v Česku, na letenském svahu se dochovaly pouze části náspu a opěrné zdi se zábradlím poblíž bývalé horní stanice lanovky. Před čtyřmi lety nechalo město toto místo zrekonstruovat a vznikla tak krásná vyhlídka. Její kouzlo ještě umocňuje jemné noční osvětlení, které připomíná zaniklou trasu původní dráhy. Model letenské lanovky, jejíž dva vozy vyrobila továrna Ringhoffer stejně jako pro petřínskou, je k vidění v Muzeu městské hromadné dopravy ve vozovně Střešovice.

Andrea Říčková