Co to byl holocaust
Dne 25. listopadu jsme se my, žáci devátých tříd, zúčastnili besedy s panem Ondřejem Caklem z Tolerance, o. s., o druhé světové válce, které předcházelo promítání filmu Olgy Sommerové Sedm světel. Obě akce byly uspořádány v rámci projektu Příběhy bezpráví. Dozvěděli jsme se spoustu konkrétních informací o osudech Židů za války, o koncentračních táborech, o tom, jak bylo zacházeno s odpůrci nacismu.
Jaký jsem z toho měla pocit já? Jen jsem žasla. Nad tím, jak Hitler mohl vyhladit ne tisíce, ale miliony nevinných lidí. Čím se provinili? Tím, že byli jiné víry? Jiné národnosti? Nebo se nacistům někdo „jen“ nelíbil? Dvě slova po příjezdu do koncentračního tábora rozhodovala o životě: rechts a links – rozřazování vpravo a vlevo znamenalo zplynování hned, nebo pomalé umírání, ale šanci na život. A fotografie vězňů v koncentračních táborech? Něco nepředstavitelného. V očích jim byla vepsána smrt. Ještě žili, ale už nedoufali. Když jsme se odpoutali od druhé světové války a přešli k problémům dneška, nechápali jsme, jak je možné, že nenávist proti někomu jinému narůstá znovu. Záběry ze současných demonstrací neonacistů a extrémistů v Janově mi vyrazily dech. Nám všem, co jsme se promítání a besedy zúčastnili, to velmi pomohlo pochopit souvislosti mezi násilím za války a dnes.