Stodůlecký grunt čp. 7
Usedlost s číslem 7 se nachází na jižní straně stodůlecké návsi v ulici U Kašny. Jeho dějiny jsou v pramenech zachyceny od první třetiny 17. století. První údaje o gruntu zároveň dokládají, že i stodůlečtí občané poznali po bitvě na Bílé hoře útrapy a strasti.
Prvním majitelem a patrně i stavebníkem byl Jan Kutina, držitel významného statku čp. 10 v jihozápadním rohu vesnické návsi. Ale už následující zpráva zní, že od Jana Kutiny koupil roku 1635 Václav Klimeš z Košíř statek se spálenou chalupou za 550 kop. Protože nemohl statek a pole obdělávati, prodal vše roku 1646 za 500 kop Jindřichovi Hamonilovi. V době třicetileté války byl Hamonil zamordován vojákem, zemřel bezdětný a statek připadl vrchnosti právem odúmrtním. Vrchost jej prodala roku 1648 za 500 kop Janu Švorcovi a jeho manželce Žofii.
Ti jej prodali 27. dubna 1649 za 500 kop Vítovi Šestákovi a jeho manželce Kateřině. Po Vítově smrti se vdova Kateřina roku 1652 znovu provdala za Martina Halouska. V roce 1657 zdědila statek čp. 11 a aby nemusela vykonávat robotu spojenou s gruntem čp. 7, prodala ho 7. října 1657 Jiřímu Dolejšímu a jeho manželce Kateřině, kteří byli od urozeného pána a statečného rytíře Jana Jaroslava Valkouna z Adlaru z poddanství purkrabství propuštěni. Po smrti Jiřího Dolejšího převzal usedlost 1. května 1686 syn Jiří Dolejší (některé prameny uvádějí Jan Dolejší).
Roku 1701 byla chalupa pustá, převzal ji Adam Kubík a po jeho smrti 29. ledna 1728 jeho syn Jan Kubík. Ten zemřel a k vdově po Janovi se do domu přiženil 5. října 1735 Jan Podzemský, který vyplatil podíly dětem po Janovi Kubíkovi a zaplatil dluhy. Po jeho smrti připadla chalupa jednomu z dětí Jana Kubíka, které se rovněž jmenovalo Jan. Jeho otčím Jan Podzemský mu ji připsal ještě za svého života, a to 15. prosince 1752.
Jan Kubík zdědil usedlost se svou manželkou Barborou. Ovdověl, zadlužil se a z jeho dluhů mu pomohla druhá manželka Kateřina, rozená Hladíková, za což jí byla roku 1784 chalupa připsána. Když ovdověla, připsala chalupu své dceři Kateřině provdané za Josefa Nováka a tomu byla připsána 22. března 1797. V majetku rodu Nováků zůstala chalupa pět generací. Dne 1. září 1814 postoupil Josef Novák svou živnost synovi Matějovi Novákovi a jeho manželce Kateřině, rozené Majerové. Od Matěje Nováka přebírá chalupu 5. ledna 1843 jeho syn Matěj Novák s manželkou Marií, rozenou Pokornou. Další převod se uskutečnil roku 1865, a to do rukou již v pořadí třetího Matěje Nováka a jeho novomanželky Marie, rozené Holasové. Měli finanční problémy, které vyřešil jejich syn Václav Novák. Převzal chalupu roku 1893 a polovinu upsal manželce Anně, když použil k umoření dluhů část jejího věna. Tento Václav Novák postavil ke gruntu novou kůlnu a nový chlév a roku 1897 grunt prodal Anně Maškové.
Anna Mašková se roku 1898 provdala za Václav Kejhu, který se po její smrti roku 1912 stal majitelem celého objektu. Podruhé se oženil, jeho druhá manželka se jmenovala Růžena. Po smrti Václava Kejhy si vdova Růžena přivedla na grunt nového hospodáře. Roku 1920 se provdala za Antonína Kubra a ten se stal spolumajitelem usedlosti čp. 7.
V roce 1919 jim shořela dřevěná stodola. Růžena Kubrová požádala v roce 1920 o možnost postavit novou stodolu, která sledovala obrysy staré, ale byla zděná a měla betonovou krytinu. Její žádosti bylo vyhověno. V roce 1949 zemřel Antonín Kubr a celá usedlost byla přepsána zpět na Růženu Kubrovou. Růžena Kubrová obratem odevzdala vše své dceři Věře a jejímu manželovi Josefu Rabochovi. Sama odešla na výměnek s právem bezplatného užívání. Věra a Josef Rabochovi převedli v roce 1963 svá práva na dceru Miladu. V držení této rodiny je objekt dodnes.
K celkové rekonstrukci domu došlo po roce 2000 v souladu s přáním Pražského památkového ústavu a za laskavé péče paní Šárky Burešové ze stavebního odboru Úřadu městské části Praha 13.