Barrandovský most
Největším, nejširším, nejšikmějším a také naprosto nepostradatelným pro pražskou dopravu je silniční Barrandovský most přes Vltavu. Pne se 15 metrů nad její hladinou, v půdorysu má tvar písmene „S“. S délkou 352 metrů, 40 metry šířky a čtyřmi pruhy v každém směru je nejrozsáhlejším mostním dílem v Praze. Stál téměř půl miliardy tehdejších korun. Převádí Městský okruh z levého břehu Vltavy na břeh pravý a tvoří součást Jižní spojky propojující dálnice D5 Praha – Plzeň a D1 Praha – Brno. Snahy o přemostění tohoto prostoru jsou staré nejméně 200 let. Mezi Modřany a Chuchlí býval za obléhání Prahy pruským králem Fridrichem II. v roce 1756 lodní most. Za první republiky do počátku druhé světové války existovalo už 21 návrhů na přemostění. Práce byly zahájeny v květnu 1978. Vedoucím projektantem byl Ing. Jiří Hejnic, hlavním inženýrem Ing. Pavel Tripal, autory architektonického řešení byla dvojice architektů – Ing. arch. Karel Filsak (autor pražského hotelu Intercontinental)a jeho syn Ing. arch. Karel Filsak mladší. Konečná podoba mostu je až třináctou navrhovanou variantou. Byl postaven ve stylu betonového brutalismu Le Corbusiera jako šestipolový spojitý nosník z předpjatého betonu. Byl vymodelován model v měřítku 1:30 ze spe ciálního plastbetonu s množstvím měřicích přístrojů, zkoumalo se celkem 19 zátěžových stavů a tehdejší počítače nasytilo celkem 120 tisíc datových údajů, které ověřovaly napjatost konstrukce. Statické chování komplikované konstrukce z předpjatého železobetonu se spíše přibližuje desce než trámu. Výtvarnou podobu mostu dotváří monumentální betonová plastika Rovnováha od Josefa Klimeše. Na pravém břehu je to Rovnováha, přezdívaná „Červ dobyvatel“. Na levém břehu jsou dvě betonové mísy. Tomuto dílu se přezdívá „Hroší lázeň“ nebo také „Krmítko pro slony“ a využívá se k provozování tzv. industriálního alpinismu. Slavnostní otevření celého mostu se odehrálo 3. listopadu 1988. Byl pojmenován po druhém komunistickém prezidentovi Antonínu Zápotockém. V lednu roku 1990 schválila rada Národního výboru hlavního města Prahy přejmenování mostu na Barrandovský. Mosty se sice stavějí se stoletou životností ale nedůvěra ke konstrukcím z předpjatého betonu po pádu mostu v Janově a Trojské lávky vzrostla. Takovou je i Barrandovský most, který od svého otevření v roce 1988 neprošel žádnou zásadní větší rekonstrukcí a přes nějž denně projede takřka 150 tisíc aut. Je už po 30 letech na hranici životnosti. Oprava za stovky milionů korun má začít po roce 2020. Jejím technickým ředitelem je Milan Šístek, který se podílel na projektování mostu už před čtyřiceti lety.