Bekova ulice
Nachází se v severní části poměrně nové Britské čtvrti. Míří severním směrem a je kolmá na ulici Hynka Puce, Waldesovu, Františka Janečka a Šustalovu. Své jméno nese po spisovateli, historikovi a publicistovi Ing. Jindřichu Bekovi, přednímu československému odborníkovi na historii železnic. Narodil se 13. června 1927 v Hradci Králové, kam se později rád za svými rodiči vracel. Jeho prvním kontaktem s železnicí byly papírové technické nákresy lokomotiv a vozů, které si začal pořizovat v dobách totálního nasazení během druhé světové války v českotřebovském depu. Byl specialistou u tehdejších ČSD, později špičkovým odborníkem ministerstva dopravy v oboru kolejových vozidel. Stal se ikonou bádání v lokomotivní historii, ale především psaním a fotografováním. Vášnivý mašinkář se ovšem neomezoval jen na fotografie, ale úzce spolupracoval i s kreslířem Jiřím Boudou a Josefem Janatou. Svým dílem nastavil laťku na tehdejší dobu nevídaně vysoko. V letech 1966 a 1968 vydal dva atlasy lokomotiv – první se věnoval parním a druhý motorovým a elektrickým. Šlo o převratnou novinku. Takové knihy v Československu do té doby nikdo nevydal. Tyto „mašinkové bible“ jsou železničními odborníky ceněny a fanoušky milovány. Je autorem i řady dalších známých publikací. Ing. Jindřich Bek býval ranní ptáče a pro jeho dva syny bývalo leckdy budíčkem klapání psacího stroje, protože všechny texty psal výhradně ručně nebo na stroji. V letech 1965 až 1991 měl na starosti železniční sbírku NTM. Jeho zájem o historii železnic nepominul ani v důchodovém věku, kdy byl stále činným spolupracovníkem Národního technického muzea. Zůstal po něm obrovský písemný a fotografický archiv, který v současnosti spravují jeho dva synové Jindřich a Zdeněk, oba dlouholetí železniční zaměstnanci a zapálení fanoušci. Ing. Jindřich Bek zemřel 5. prosince 1992 v Praze.