Tragický osud studenta Václava Šaffránka
Dne 17. listopadu 1939 bylo na dvoře ruzyňských kasáren popraveno osm Čechů: doc. dr. J. Matoušek, J. Adamec, J. Černý, dr. F. Skorkovský, J. Weinert, dr. J. Klíma, B. Koula a V. Šaffránek. Nejmladší z nich byl stodůlecký rodák Václav Šaffránek. Zemřel ve věku nedožitých 19 let.
Dětství prožil ve Stodůlkách č. p. 27; dvůr patřil jeho otci Ing. Josefu Šaffránkovi. Václav začal navštěvovat první třídu v dnešní ZŠ Mládí ve Stodůlkách a jako nadaný žák přešel později na reálné gymnázium v Křemencově ulici v Praze 1. V šestnácti letech založil na gymnáziu křesťanskou sociální studentskou podpůrnou akci. V době ohrožení republiky před Mnichovem a v období Mnichova 1938 se snažil získat své přátele z křesťanských spolků ve Francii a ve Švýcarsku na obranu Československa. Své postoje vyjádřil tím, že v období mnichovské krize se dobrovolně přihlásil do československé armády. Tehdy mu nebylo ještě osmnáct let.V roce 1939 ukončil gymnaziální studia s vyznamenáním a stal se posluchačem ČVUT, oboru inženýrské stavitelství. Ani v tomto období se nesmířil s nacistickou okupací a zapojil se do protifašistického odboje Obrana národa, kde působil jako studentská spojka. Zúčastnil se rozloučení s Janem Opletalem v Praze 15. listopadu 1939, které se změnilo v protifašistickou demonstraci. Studenti navrhli Šaffránka do delegace, která měla vyjádřit protest tehdejšímu prezidentu E. Háchovi proti zatýkání a postupu Němců v den Opletalova pohřbu. Ale k tomu už nedošlo. 17. listopadu ve 4 hodiny ráno gestapáci zatkli Václava Šaffránka v bytě jeho rodičů. Nejprve ho odvlekli na gestapo a potom do ruzyňských kasáren, kde byl téhož dne odpoledne popraven.
Dopoledne 18. listopadu přinesl český policista jeho rodičům jen klobouk, zápisníček s obrázky svatých, kapesní nůž, plnicí pero a smutnou zprávu o jeho popravě. Rodiče nemohli uvěřit zprávě o zastřelení syna, zvláště když do veřejnosti proskočily zprávy, že zatčení studenti mladší devatenácti let byli propuštěni.
V naději povzbudila matku v roce 1942 zpráva, že příslušníci gestapa pátrali na obecním úřadě ve Stodůlkách po studentu V. Šaffránkovi. To již Václavův otec nežil. Matka pak obdržela dopis německého advokáta dr. J. Lösche, že její syn je tč. „neznámého pobytu“. K pověstem, že Václav žije, přispělo i to, že student stejného jména (s jedním „f“) byl zatčen a vězněn až do roku 1945 v koncentračním táboře. Paní Šaffránková dokonce obdržela v roce 1945 od repatriačního střediska zprávu, že se její syn má do týdne vrátit. Byl to však omyl. Návrat z koncentračního tábora se týkal jiného Šafránka.
Jen těžko si lze představit tu těžkou nervovou zátěž matky, která léta žila v nejistotě. Pamatuji se, jak paní Šaffránková marně chodila po Vidoulích a sháněla svého syna. Tvrdá skutečnost z listopadu 1939 byla pravdivá - nadějný život talentovaného studenta a odvážného člověka V. Šaffránka byl ukončen v ruzyňských kasárnách.
Byl to krutý osud rodiny Šaffránkových. Maminka vždycky vštěpovala svému Václavovi vlastenecké cítění. Byl to člověk čestný a spravedlivý. Na jeho psacím stolku stála soška jeho patrona sv. Václava, v ruce korouhev s československou vlajkou. Po tragické smrti svého syna našli rodiče pod soškou soukromý text, který si napsal jako celoživotní krédo: “Toto jest moje krédo: Vlast, národ a práce. Otci a matce buď nejvíce vděčen! To, co Ti dávají, už Ti nikdy nedá nikdo. Studuj, ať můžeš splatit svůj nepatrný díl. Buď věren národu, Bohu a víře!“