Šostakovičovo náměstí
Šostakovičovo náměstí
Příjemný prostor k posezení i procházce od metra Stodůlky je pojmenován k poctě Dmitrije D. Šostakoviče, ruského skladatele s polskými geny. Proslavil se též jako klavírní virtuóz - interpret hudby modernistů Ravela, Bartóka, Janáčka nebo Martinů. Svým dílem (147 skladeb) zasáhl všechny žánry, od symfonií přes operu (Boris Godunov) a balet až po klavírní sonáty (Romance o Puškinovi), filmovou a scénickou hudbu a jazz. Zhudebnil i Jevtušenkovy básně. Narodil se 25. 9. 1906 v Petrohradu (Sankt Petěrburgu). Domácí muzicírování s přáteli pěstovali oba rodiče. Maminku při klavíru doprovázel zpěvem otec, jinak státní úředník - revizor Komory měr a vah. Nikoho nepřekvapilo, že také jejich Míťa sám brzy dospěl k prvním kompozičním pokusům už jako žák soukromé obchodní školy. Skladbu pak studoval na konzervatoři 1919- 1925 u prof. Maxe Štejnberga (zetě Rimského- Korsakova). Na studium si vydělával jako pianista v kině doprovodem němých filmů. Světový úspěch mu přinesla jeho absolventská skladba s názvem 1. symfonie f moll. V letech 1927-1931 byla na programu všech velkých koncertních síní od Berlína po New York. Za války zůstal v obleženém Leningradu a sloužil u protiletecké hlásky. Zde psal svou nejznámější Symfonii č. 7 – Leningradskou, kterou dokončil za evakuace v Kujbyševě, dnešní Samaře. Tóny řady ostatních skladeb tlumil Stalinův režim, kritice neunikl ani za Brežněva. Zemřel 9. 8. 1975 v Moskvě. Jeho „Paměti“ v překladu H. Linhartové a V. Sommera vyšly knižně v Praze v roce 2005. Otcovo dílo šíří syn Maxim, dirigent. Se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pořídil v Obecním domě živé nahrávky 15 symfonií. Supraphon je vydal na 10 CD koncem r. 2006.