Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Je lepší méně mluvit a o to víc pracovat

Je lepší méně mluvit a o to víc pracovat

Únorový STOP odstartoval staronový seriál Zeptali jsme se za vás, seriál, ve kterém jsme si postupně vážně i nevážně povídali se všemi radními naší městské části. Jeho poslední díl bude patřit Jaromíru Vackovi.

 

Narodil jste se 7. 7. 1970. Přinášejí vám tři sedmičky v datu narození štěstí?


Vyrostl jsem na Vysočině, tam jsem chodil do školy, vyučil se, v lednu 1989 jsem narukoval, vojákoval jsem v Klecanech u PTP.Tam to bylo opravdu „úžasné“. Dlouho jsem vůbec netušil, proč jsem se tam dostal. Pak jsem to pochopil, měl jsem příbuzné v Americe. Rodiče zůstali na Vysočině, já jsem se postupným stěhováním blížil k Praze. Oženil jsem se, přišly děti... Nebylo to jednoduché. A právě proto, že dobře vím, jak těžce se mnohdy vydělávají peníze, mám k životu trochu jiný přístup než ten, komu „něco“ spadlo do klína. V roce 1995 jsem začal podnikat, o pět let později jsem koupil byt na Velké Ohradě, kam jsme se s rodinou přestěhovali z Černého Mostu. Dnes zastávám funkci obchodního ředitele společnosti. A Vysočina? Domeček rodičů jsem v průběhu asi deseti let přebudoval, takže by se dalo říci, že v tomto směru mám hotovo. Bohužel jsem se tam letos dostal jen dvakrát, takže si ho moc neužiji.Tak co myslíte, přinesly mi ty tři sedmičky štěstí?

To bylo rychlé.


Víte, já jsem týmový hráč a nechci, aby v našem povídání převládalo slůvko já. Jsem jenom kolečko, které je součástí nějakého soukolí a které ho může pomoci posouvat dopředu.
A o to se snažím. Ono je lepší méně mluvit a o to víc pracovat. A když má člověk to štěstí, že dělá práci, která ho baví a stane se jedním z jeho koníčků, uznejte, co může být lepšího.

Jste obchodním ředitelem, jaký jste šéf? Působíte dojmem velice klidného člověka, umíte být vůbec přísný?


Tak to, myslím, nedovedu. Nerad zvyšuji hlas, raději se všechno snažím řešit v klidu. Budu-li hovořit z vlastní zkušenosti, křik a rozčilování ničemu nepomohou. Naštěstí mám okolo sebe takové lidi, že to fakt není potřeba. Každý by měl být ve svém oboru nejen profesionál, ale měl by být k ostatním také příjemný. Proto nemám rád, když přijdu například do obchodu a vidím tam nepříjemnou a neusměvavou prodavačku.To jdu pryč. Proč bych měl zrovna já odnášet to, že se třeba doma nepohodla s manželem? Vždyť úsměv a příjemné vystupování nikomu neublíží. Naopak. Každý prochází nějakou životní cestou a mně určitý nadhled dala politika. Ze začátku jsem si myslel, že stejně jako ve firmě jde i v politice všechno vyřešit ze dne na den. Ono to tak není. Člověk se naučí jinak uvažovat, zjistí, že nic se nedá uspěchat, a když, tak je to na úkor věci, naučí se víc přemýšlet, víc naslouchat, vážit slova, víc se radit...

Když už jste zmínil politiku, co vás do ní přivedlo?


Byl to můj kamarád. Tenkrát potřeboval pomoct, tak jsem šel a začal jsem pracovat v politické straně. Když to řeknu takhle, tak to ale zdaleka nevystihuje moje začátky. Nejdříve jsem se musel hodně učit od zkušenějších, poslouchat, vnímat, zkrátka jsem se musel s tou prací seznámit, zorientovat se. Teprve potom jsem mohl začít přemýšlet o tom, jak a v čem mohu já sám pomoci, co by se mohlo zlepšit nebo změnit.

Všichni vaši kolegové v radě působili v komunální politice delší dobu. Vy jste do „vyšší politiky“ spadnul, jak se říká, rovnýma nohama.


Samozřejmě, že s možností spolurozhodovat o dění v naší městské části jde ruku v ruce obrovská zodpovědnost. A také tak k této práci přistupuji. A začátky? Ty byly stejné jako když jsem vstoupil do politické strany. Ptal jsem se, učil se naslouchal, radil se... Ale nevím, proč mluvím v minulém čase.
Chci-li se podílet na rozvoji městské části, a o to se snažím,musím to dělat stále. Jsou tady priority, kterým se maximálně věnujeme, a nemohl bych spolurozhodovat, kdybych nebyl s danou problematikou důkladně obeznámen.

Můžete být konkrétnější?


Ke všemu se už vyjadřovali i moji kolegové. Je to například parkování. Dnes už nejde pouze o Velkou Ohradu. Počet aut na rozdíl od parkovacích míst roste výrazně rychleji. On by asi nebyl až tak velký problém postavit garážové domy, ale kdo si tam dnes ne zrovna levné stání koupí? Většina lidí si to bohužel nemůže dovolit nebo má v plánu důležitější investice. Samozřejmě, že řešení hledáme. Ale musí být takové, které finančně zvládne městská část, ale i občané. Pak je to dům seniorů.To je jeden z našich hlavních cílů. Startovací byty patří rovněž mezi priority. Pro mnohé mladé rodiny by to byl odrazový můstek.Myslím, že se nám to povede, vidím to jako reálné. Vím, že každý z nás má v souvislosti s Prahou 13 Únorový STOP odstartoval staronový seriál Zeptali jsme se za vás, seriál, ve kterém jsme si postupně vážně i nevážně povídali se všemi radními naší městské části. Jeho poslední díl bude patřit Jaromíru Vackovi. Zeptali jsme se za vás nějaké přání. Kdyby byla městská pokladna bezedná, asi by se dala splnit. Jenže tomu tak není. Je to jako v rodině. Něco můžeme mít hned, na něco musíme šetřit a musíme se smířit i s tím, že něco asi zůstane za hranicí našich finančních možností.Mně by se například líbilo, kdyby se nám podařilo dobudovat zimní stadion. Ideální stav by byl takový, kdyby ho mohl provozovat například nějaký sportovní oddíl, ale s tím, že by se pro občany nebo školy nic nezměnilo.To znamená, že by mohli ledovou plochu využívat jako doposud. Rozhodně si ale nemyslím, že by to bylo jednoduché a bylo by to hned.

Hovořil jste o zimním stadionu, tak mě napadá otázka. Máte rád hokej?


Mám. Syn ho hrál, v šestnácti ale pověsil sport na hřebík, protože ho nadchla kytara. Co naděláte? Když ale hokej nebude podporovat stát a obce, tak se dalšího mistrovského titulu už asi nikdy nedočkáme. Až skončí dnešní hokejová špička, tak to bude docela malér, protože mezi mladými hráči se za ně bude hledat adekvátní náhrada velice, velice těžko.

A co rodina, volný čas nebo dovolená?


Mám tři děti. Nejstarší je dvacetiletá Kristýna, Jaromírovi je 18, Denise je 13 let. Když mám volno, chodím do divadla, preferuji muzikály. Myslím, že jsem viděl všechny. Díky alternování hlavních protagonistů některé z nich i několikrát. Mě nejvíce zaujal Drákula, Galileo nebo Tajemství. Další mou zálibou jsou české filmy. Sbírám je na DVD. Mám i několik seriálů, ale ty jen okrajově. Už se těším na Lidice, tento film by měl vyjít každým dnem. A dovolená? Nejčastěji jezdíme s dětmi do Chorvatska, protože tam máme kamarády. Já si zrovna nepotrpím na klasické zájezdy. Když už někam jedu, tak chci poznat především lidi, jejich mentalitu, způsob života... Tak jsem poznal i Řecko nebo Izrael.Mám rád ale i zimu, vždyť jsem „kluk z Vysočiny“.

Eva Černá