Ceny hypoték a bydlení raketově rostou. Je lepší čekat, nebo nakupovat?
Růst inflace a spolu s ní i úrokových sazeb nabírá na obrátkách. Každý z nás na vlastní kůži pociťuje zdražování výrobků i služeb. Nejcitelněji pak asi ti, kteří si chtějí pořídit vlastní nemovitost. V červnovém článku jsme upozorňovali, že v nejbližší době dojde k výraznému růstu inflace a že centrální banka zcela jistě zareaguje navyšováním základních sazeb. K tomu v září skutečně došlo. Jaký dopad budou mít tyto skutečnosti v praxi?
Inflace v srpnu vystoupala na 4,1 %, což je nejvyšší hodnota od krizového roku 2008, kdy dosáhla 7,5 %. Mnozí si však jistě vzpomenou na 90. léta, která byla silně inflační. Výjimkou nebyly hodnoty vysoko nad 10 %, což souviselo s celkovou socioekonomickou transformací, přechodem na tržní ekonomiku západního typu a integrací do globálních ekonomických struktur. Současnost ale může být podobně přelomová. Pandemie stvrdila tendenci k částečné deglobalizaci, důrazu na domácí, lokální zdroje a soběstačnost. Lineární představa globalizace a růstu bohatství se ukázala jako naivní. Zásadní narušení dodavatelsko- -odběratelských řetězců, lockdowny a státní restrikce vedly k nedostatku na straně nabídky, zatímco masivní finanční podpora domácností i firem ze strany státu přispěla k nahromadění hotovosti na účtech. Úspory v bankách od začátku pandemie vzrostly o zá - vratných 400 miliard korun. Připočteme-li k tomu dlouholetou praxi tzv. kvantitativního uvolňování, tedy pumpování peněz do ekonomiky a mizivé úročení na běžných a pro většinu lidí známých bankovních depozitních produktech (běžných účtech, spořicích účtech či termínovaných vkladech) v důsledku nízkých základních sazeb, vytváříme neobyčejně příznivé podmínky pro inflaci, tedy celkový růst cenové hladiny, zdražování a současné znehodnocování peněz nás všech.
Situace je ale oproti minulosti přece jen nová, a to zvláště díky politickému projektu „ozelenění“ ekonomiky. Větší uzavřenost, státní zásahy a regulace, potlačování tržních mechanismů, rostoucí podíl státu (resp. centrálních bank) v hospodářství prostřednictvím nákupů cenných papírů, radikální zelená transformace, to vše svědčí o tom, že nás čeká změna paradigmatu, jejímž průvodním jevem může být dlouhodobě vysoká inflace. Už proto, že snad jedině ona je schopna výrazně snížit obrovské zadlužení států. V tomto směru je pozitivním signálem rozhodnutí ČNB zvyšovat sazby vládě navzdory. Ty z nás, kteří si chtějí pořídit bydlení, ale tento krok ovlivní negativně. Proč?
Ukažme si to na příkladu. V prvních říjnových dnech jste se za jistých okolností mohli u nové hypotéky dostat na sazbu 2,39 %. Během jednoho týdne se situace rychle změnila, když se sazby přiblížily k 3 %. V Praze je v současnosti průměrná výše hypotéky kolem 5,3 mil. Kč. Se sazbou 2,39 % a splatností 30 let platíte 20 640 Kč. Díky překotnému růstu sazeb ale ten, kdo hypotéku uzavřel o týden později, musí měsíčně platit už 22 316 Kč (při sazbě 2,99 %). Pokud sazba u hypoték v příštím roce stoupne k 4 %, což je pravděpodobné, budete si muset připravit 25 303 Kč. Tato dynamika však nemá vliv pouze na měsíční splátku, která roste. Zároveň s tím totiž klesá výše hypotéky, na kterou při stejném příjmu dosáhnete, což je s ohledem na zdražování nemovitostí reálný problém. Zatímco ještě na začátku října vám na průměrnou hypotéku 5,3 mil. stačil příjem 41 280 Kč, o týden později jste už potřebovali 44 632 Kč. A je dost dobře možné, že za pár měsíců si na stejnou hypotéku budete muset připravit přes 50 000 Kč. Anebo se spokojit s hypotékou 4,3 mil. Možná se vám teď nemovitosti i hypotéky zdají drahé. Ale za rok bude situace mnohem méně příznivá. Pokud ovšem neočekáváte, že si vyděláte měsíčně o desítky tisíc korun víc. Pořízení nemovitosti bude pro většinu z nás v nejbližší budoucnosti stále složitější.