Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Bet-lechem

K adventu a Vánocům slovo „Bet-lechem“ patří jako k „velbloudovi hrby“. A přesto vám zní možná trochu cizokrajně a máte pravdu, protože toto slůvko používáme v českém přepisu „Betlém“ a nikoli jeho hebrejskou variantu. V překladu toto slůvko vlastně znamená dvě slova, která vypovídají velmi mnoho: „Dům chleba“ - tedy místo, kde je k nalezení to nejzákladnější pro život. Dům pokrmu, který je spolu s vodou jakoby synonymem života. Dokonce bychom mohli říci, že je to místo, odkud život pramení či je jeho zřídlem.

Bet-lechem byla kdysi maličká vesnička pár kilometrů od Jeruzaléma na kraji Judské pouště. Dnes je již téměř prodloužením Jeruzaléma. Město, byť jedno z nejmenších v Judsku, bylo významné pro svoje spojení s králem Davidem, kterého máme v paměti především pro jeho vítězství nad Goliášem a známe z typicky českých písní i přísloví. Je až s podivem, jak velký vliv toto místo mělo na nejen náboženský, ale i zcela všední život lidí v našem národě.
Již v 8.-7. století před Kristem existovalo proroctví, že právě z Betléma přijde ten, který zachrání svůj lid, a tak se kolem roku „0“ také narozením Ježíše Krista stalo. Dokonce je spřízněn svým rodem s oním výše zmíněným králem Davidem, a proto je také nazýván „Syn Davidův“.

Jak to však souvisí s adventem a Vánocemi? Jednoduše. Nebylo-li by Betléma, nebylo-li by událostí v něm, neexistovala by radostná zvěst (evangelium) a věrozvěstové Cyril a Metoděj by neměli co přinést. A kdyby bývali naši předci tuto zvěst nepřijali, neměli bychom Slavnost Narození Ježíše Krista, a tedy Vánoce. A jediné, co bychom měli, by byly pohanské, často „morbidní“ zvyky, jimiž bychom byli vláčeni bez radosti z narozeného Dítěte, které nám přineslo odpuštění a opravdovou vládu Lásky, bez nádhery a poezie Vánoc. Ale vlastně je zbytečné ono „nebylo-li by“, protože naštěstí to vše bylo a je.

Advent je tedy dobou přípravy na Slavnost narození Krista, ve kterém si připomínáme všechna proroctví o jeho příchodu. Snaha křesťana je připravit své nitro na setkání s Bohem skrze krásné svátky. Je jasné, že se to neobejde bez druhých lidí, a tak se člověk snaží udělat svým blízkým radost nějakým dárkem, kterým je pak o Vánocích obdaruje. Láska a dobro volají totiž po sdílení. Právě proto, že leckdy vyprazdňujeme a nahrazujeme zdrojový smysl Vánoc a jim předcházejícího adventu zcela vnějšími a nepodstatnými věcmi, přicházíme o to, co ve skutečnosti hledáme. O pokoj, lásku, dobro, společenství a Boha samotného.

Bet – lechem je tak výzvou do našich domovů. Učinit z našich domovů zdroj života tím, že do nich přijmeme Ježíše a jeho evangelium. Možná řeknete: „Co mohu ale čekat od malého Dítěte, narozeného před více jak dvěma tisíci let?“ A vidíte, přesto, že ho nakonec zabili, dokázal, ač neměl světskou moc, změnit celé dějiny. A na začátku stojí malé, vlastně bezvýznamné, město Bet-lechem. Ano, on, Ježíš, se nevlamuje silou a velikostí, ale láskou, ve které nabízí sám sebe. To je důležité.

Chceme-li i my žít opravdovou láskou, podělme se o sebe sama právě v době, kdy místo sebe dáváme často jen hmotné dary. Rodiče nechť dají dětem to, že budou s nimi a nebudou se hádat atd. Moc bych nám všem přál prožití adventu v očekávání a v zaměření na dobro ne zdánlivé, ale trvalé. A až budete doma stavět svůj domácí Betlém, třeba ten Ladův, vzpomeňte na to, čím Vánoce opravdu jsou a obdarujte láskou někoho kolem sebe a sami se nechte obdarovat též.

P. Michael Špilar