Křehké kouzlo Vánoc
Křehké kouzlo Vánoc
Vánoce se bezesporu řadí mezi nejvýznamnější a nejkrásnější svátky. K tradičním českým a moravským Vánocům patří cukroví, koledy, kapr a Ježíšek, na jehož příchod čekají nejen děti, jesličky, jmelí, rozdávání dárků a samozřejmě vánoční stromek, jeden z jejich nejpoetičtějších symbolů. Tradice zdobení stromku, jak ji známe dnes, pochází z Německa. U nás se začala prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století. Stromeček se zdobil například sladkým pečivem, ořechy, perníkem a především ovocem a voskovými svíčkami. Dnes si můžeme vybrat z nepřeberného množství ozdob a dekorací, ale mnozí se začínají vracet k ozdobám, které mají kouzlo starých časů. Abychom alespoň trochu pronikli do tajů ruční výroby vánočních ozdob a dekorací, vypravili jsme se na Jablonecko a navštívili dvě úžasné dámy, které se výrobě této křehké krásy věnují.
Paní Karásková, jak jste se dostala k malování ozdob?
Lásku k malování jsem asi podědila po tatínkovi. On byl vyučený švec, pak se vyučil zámečníkem, ale po večerech si maloval. Já u něj odmala sedávala a dívala se. Když mi bylo asi třináct, dostala jsem od něj olejové barvy a začala jsem tvořit své vlastní obrázky. Malování byl a dodnes je můj velký koníček, ale nikdy jsem žádný výtvarný obor nestudovala. V dospělosti jsem chodila do práce, takže k plátnu a barvám jsem se dostávala až večer. Po revoluci jsem začala podnikat a můj koníček, i když v trochu jiné podobě, se stal i profesí. Už dvacet let maluji ozdoby, dekorace a také benátské masky. A obrazy? Jen když zbude čas. Víte, já mám čtyři sourozence a lásku k malování jsme po tatínkovi podědili všichni.
Tyto nádherné ozdoby a dekorace se jistě neprodávají jen u nás.
To jistě ne, mohou si je koupit lidé v Libanonu, Kataru, Německu, Sýrii, na Kypru nebo v New Jersey. Ozdoby, které se vyvážejí, občas mají svá specifika. Na některých nemůže být namalovaný měsíc, na jiných se nesmí použít oranžová barva. Je to dáno náboženstvím atd. Například v Kazachstánu nechtějí křížky, protože by prý u nich viděli čerta. Naše práce je v podstatě zakázková, takže malujeme to, co si zákazník přeje, jaký motiv si vybere.
Dá se odhadnout, jak dlouho děláte jeden výrobek?
To je těžké, protože každý bereme do ruky třeba desetkrát. Není to tak, že bych sedla, začala malovat a za nějakou dobu bych odložila hotovou věc. Práce má několik fází, všechno se musí nechat dodokonale zaschnout. Pro příklad - nejdříve udělám žlutý základ domečku, pak si na to udělám hnědé proužky, domaluji domeček, když je to svícen, musejí se tam vyškrábat okénka, která se obkreslí černou barvou, aby hezky prosvítala, když se zapálí svíčka, udělám smrčky a další stromy, které se pak zasněží. Malujeme vodou ředitelnými barvami, které se dají stínovat. Udělá se sníh, který musí být trochu plastický, posypu to skleněným a lesklým sypáním, aby to opravdu bylo sněhové, udělám zlaté cestičky, hvězdy, měsíc a romantický zimní motiv je na světě. Ale než je na světě, musí postupně všechno zaschnou.
Nikde nemáte nic předkresleného, takže každý tah štětcem je naostro. Přitom například stromeček je složen z několika odstínů barev. Jak je možné, že neuděláte něco špatně?
To je dar, jak se říká, od Boha. Opravdu si k téhle práci nemůže sednout každý. Něco se naučit dá, ale detaily nebo stínování, to musí mít člověk v sobě. A když dělá tuhle práci dostatečně dlouho, tak si sám přijde i na určité fígle. Dělat sníh štětcem určitě jde, ale je to pracné, a navíc to není úplně ono. Ale molitanová natáčka na vlasy, ta dokáže divy. Zkrátka, vedlejší pomůcky buď okoukáte nebo na ně přijdete.
Malujete už řadu let. Změnilo se něco ve způsobu práce?
Ani ne. Snad to, že dříve byly ozdoby ze slabého skla, ty tady na Jablonecku začaly asi v roce 1933. Teď se dělá ze simaxu (pozn. sklo simax se řadí do skupiny čirých „tvrdých“ boritokřemičitých skel, vynikajících vysokou teplotní a chemickou odolností), takže už můžeme dělat nejrůznější svícny a lucerničky. Pak ještě malujeme ornamenty „zlatem“, to se letos hodně objednává. Občas, když vidím všechen ten lesk, tak si vzpomenu na ozdoby, které měla babička. Byly z vosku, obalené celo fánem, a přesto měly své kouzlo.
Víte přesně kolik typů vánočních ozdob a dekorací děláte?
Jak už jsem řekla, pracujeme především na zakázku, takže co zákazník, to jiné přání a co výrobek, to malý originál. Práce máme dost po celý rok. Venku je třicet stupňů a my malujeme zasněženou krajinu, takže u nás jsou Vánoce téměř bez přestání. S blížícími se svátky práce přibývá a tehdy volám SOS. Naštěstí mám šikovné pomocnice, na které se mohu spolehnout.
Vidím tady hodně sypkého třpytivého materiálu. Neleskne se občas celá vaše domácnost?
Občas? Tady se to třpytí pořád. Když přijela dcera z porodnice, tak malá měla na sobě třpytky, jen co se objevila ve dveřích. Ty jsou prostě naprosto všude. Máme třpytivého i psa.
Máte někoho, kdo vás někdy v budoucnu plnohodnotně zastoupí?
Naštěstí ano. Dcera Lenka bude určitě jednou pokračovat. Už spolu pár let malujeme, tak snad jí to neomrzí.
Lenko, co vy a malování?
Já jsem se vyučila dámskou krejčovou, ale chtěla jsem zkusit i něco jiného, tak jsem se šla učit do vánočních ozdob. Tam jsem si vyzkoušela i jejich malování. Teď mohu dělat s maminkou a moc mě to baví. Zatím jsem přesvědčená, že této práci zůstanu věrná, že vydržím. Maminka měla koníčka, který se stal zaměstnáním, u mě se zaměstnání stalo koníčkem. A takové štěstí nemá každý.
Máte na vánočním stromečku vaše ozdoby a doma vámi vyrobené vánoční dekorace?
Ani náhodou. Za celý rok je toho až až. Mám koupený svícen, obyčejné ozdoby a hlavně žádné třpytky. Nic takového.
Paní Linková, ve vaší dílně se připravují „polotovary“ pro výrobu nejen vánočních ozdob.
Je to vlastně dekorativní a vánoční sklo. Ale protože se snažíme, abychom měli co nabídnout i během roku, děláme i velikonoční vajíčka, vázičky, do forem foukáme různé svícny, ale nejvíc práce máme samozřejmě s vánočními ozdobami a dekoracemi, které jsou trošku jiné než ty „křapky“, které se běžně prodávají. Děláme hlavně polotovary pro malířky, které si sklo samy dozdobí.
Můžete nám trochu přiblížit, jak se sklem pracujete? Když se řekne sklárna, tak si každý většinou představí všechno velké, píšťalu, pece...
U nás tvoří základ skleněná trubka s různým průměrem a různou sílou skla. Z té se udělají tak zvané odtažky, které se dál nad ohněm tvarují, foukají se do různě velkých kuliček nebo do kovových či dřevěných forem. Máme kahany, do kterých přivádíme plyn a vzduch a k tomu ještě nejrůznější malinké nástroje a přístroje. Pracujeme s „měkkým sklem“, z toho se dělají například ozdoby na stromeček a se sklem „tvrdým“ – technickým. Při jeho zpracování do kahanů ještě přivádíme kyslík, protože s ním pracujeme při daleko vyšších teplotách. Nepraská, je tepelně odolné, tvárné a protože ho dáváme do pece vytemperovat, může se dát klidně i do myčky.
Jak docílíte otvorů, které jsou nezbytné při výrobě nejrůznějších svícnů a lampiček?
Základem je vlastně kulička, která se otáčením v ohni otevře a aby se tam mohla dát svíčka, tak se zezadu udělá ozdobná díra, jejíž okraj se ohýbá.
Jaký je rozdíl mezi klasickou výrobou skla ve velkých sklárnách a takovou tou „jemnou mechanikou“ u vás?
Velký. My si tady tak trochu hrajeme, protože děláme věci jenom na přání zákazníka. Nemáme žádné technologické postupy, na způsob, jak to udělat nejlépe, si musíme přijít sami. Vymýšlíme tvary, barvy ...
Zmínila jste barvy, ale tady vidím jen čiré sklo.
Sklo, když ho máme nafoukané, dáváme stříkat. Barvy jsou vodou ředitelné, pracuje se za studena, takže se nevypalují. Vypalujeme jenom „zlato“.
Kam jdou polotovary, které tady vidíme?
Ode mne to jde čiré, případně na přání malířky nastříkané v požadované barvě. Polotovar pak odevzdám malířce, která to ozdobí na přání mé nebo přání jejího zákazníka.
Dříve existovaly ozdoby ve tvaru koulí, rampouchů, zvonečků, ale dnes je daleko širší výběr. Kdo to všechno vymýšlí?
Naše ozdoby většinou vycházejí z přání zákazníka, ale samozřejmě je nutná vzájemná dohoda. Musíme si ujasnit co je a co není proveditelné. Nicméně většinou se vracíme ke klasice, kterou je zvonek, koule, srdíčko, lampiónek ...
Týkají se módní trendy i vánočních ozdob a dekorací?
Určitě. Teď nejvíce frčí nejrůznější tvary lampiónků, tedy dekorací do kterých se může dát svíčka.
Jaké byly začátky vašeho podnikání?
Já jsem začínala jako foukač lékařských teploměrů. Po mateřské dovolené se mi už ale nechtělo vracet k této práci, tak jsem si řekla, že bychom mohli zkusit něco doma a začali jsme dělat zvonečky. Docela se to chytlo, tak jsme začali foukat kuličky. V té době byl na trhu po těchto ozdobách velký hlad. Měla jsem jednu zaměstnankyni, pak dvě,pět, dnes pracujeme ve čtyřech. Všechna děvčata jsou vyučené foukačky, všechny pracovaly se sklem. Vyučené jsou, ale tohle všechno jsme se učily za chodu. S každým novým výrobkem jsme se zkrátka musely poprat. Syn se také vyučil foukačem, a i když se tím nezabývá, hodně mi pomáhá, protože sklu opravdu rozumí a má pro tu práci cit. A to je něco, co vás žádná škola nenaučí. Dělat tuhle křehkou krásu chce ale ještě něco – lásku. Představa ideálních Vánoc je pro každého jiná, ale rodinná pohoda a klid je společná snad pro všechny. Možná by k té letošní pohodě trochu přispěl například ručně malovaný adventní svícen. Proto uvedeme kontakty, kde všechny krásné ozdoby a dekorace můžete získat.
Naďa Karásková
tel. 483 707 135, nadaglass@seznam.cz
Helena Linková, HELA – GLASS
www.volny.cz/hela_glass, www.hela-glass.axis4.info, hela_glass@volny.cz
Vít Beran
Karlštejn 20, Beran.vít@email.cz, www.crystal20-karlstejn.blog.cz,
eshop: www.crystal20-karlstejn.eshopzdarma.cz.