Mlynář ve Mlejně
Herec Oldřich Vízner se narodil v roce 1947 svým rodičům jako třetí syn. Přestože rodiče neměli umělecké sklony, všichni tři kluci se věnovali umění. Nejstarší Jaroslav je režisér, mladší Vladimír byl zvukař. Oldřich nejprve studoval stavební gymnázium a pak se dostal na DAMU. Od roku 1969 byl v angažmá v divadle v Kladně a v roce 1977 nastoupil do legendárního Činoherního klubu, kde ztvárnil spoustu krásných rolí. Nyní působí jako host v Městských divadlech pražských. V současnosti ho můžete potkávat ve Stodůlkách.
Dost času teď trávíte ve Stodůlkách. Proč?
Zkoušíme tady novou divadelní hru pro naši rodinnou agenturu, kterou založila moje dcera Rozálie. Mají na repertoáru dvě komedie, ale já jsem bohužel nikdy neměl čas. Teď to konečně vyšlo. Zázemí máme ve Mlejně, který je naprosto úžasný.
Líbí se vám?
Moc dobře se nám ve Mlejně pracuje. Jsou zde milí lidé, kteří nám vycházejí se vším vstříc. Do restaurace chodíme po zkoušce na oběd. Prostě se tu cítíme jak doma, možná i proto, že naše chalupa je také mlejn.
Vy jste mlynář?
Ano, v roce 1972 jsme koupili starý mlýn, ve kterém se ještě za války mlelo. Je na samotě, bez elektřiny, má krásný potok, okolo les a louky. Taková romantika. Navíc tam vznikla píseň Hrály dudy u Pobudy. Je tam sice stále co dělat, ale mě to moc baví a všechny moje děti tam jezdí rády.
Studoval jste gymnázium se stavebním zaměřením. Nechtěl jste spíš pracovat rukama?
Tehdy ne. Ale čím jsem starší, tím víc si říkám, že jsem si měl radši vybrat nějaké pěkné řemeslo. Rád si doma či na chalupě všechno dělám sám. Vždy dlouho promýšlím, jak by se to dalo nejlépe udělat. Sice to trvá déle, než něco vyrobím, ale zase je to téměř dokonalé. Minulý rok jsem dceři na zahradu vyrobil dřevěný jahodník, takovou pyramidu. Na začátku jsme si říkali, že bychom to mohli vyrábět na zakázku, ale když nám to trvalo šest měsíců, usoudili jsme, že by se to nevyplatilo. Ale je krásný.
Jak relaxujete?
No já právě nejvíc relaxuji fyzickou prací, musím stále něco vytvářet. A pak samozřejmě s dětmi. Jezdíme plavat, na chalupu, v zimě bruslit. Oba kluci hrajou fotbal, takže o víkendu jezdíme po zápasech. Nejednou byly soupeři našeho mužstva právě Stodůlky.
Představíte nám svoje potomky?
Nejstarší dcera Tereza je výtvarnice a autorka dětských knih. O dceři Rozálii jsme již mluvili, je producentkou našeho divadla. Viktorie právě začala studovat fyzioterapii, což jsem rád, bude se to hodit. Nejmladší dcera Anežka končí základní školu a právě rozvažujeme, co dál. Kluci Albert s Ferdinandem jsou fotbalisti. Od nejstarších dcer mám dohromady tři vnuky.
Vraťme se ještě k divadlu. Co ve Mlejně zkoušíte?
Zkoušíme krásnou francouzskou komedii Zelňačka podle knihy René Falleta. Byl to také film s Louisem de Funèsem. Je to hra, kterou dost často uvádějí ochotníci. Je to krásný, čtyřicet let starý text, ale stále nadčasový. Každý den tam nacházíme nové a nové souvislosti.
O čem hra je? A kdo v ní s vámi hraje?
Příběh se odehrává na společném dvorku dvou věčně připitých vesnických prďolů, kteří by rádi zastavili čas pod nekonečnou oblohou plnou hvězd. A právě tam někde v nekonečnu potřebují to nejlepší, co lidstvo vytvořilo. Není divu, že za stodolou zaparkuje létající talíř. Na jevišti se sešla opravdu dobrá parta, což je v divadle nejdůležitější. Když si herci rozumí i lidsky, je to podle mě na představení vždy vidět. Hlavní roli se mnou hraje můj kamarád Otakar Brousek, v dalších rolích Vojta Záveský, Barbora Jánová a Jan Szymik.
Režie jste se prý ujal sám.
Je to společná práce nás všech. Každý může přednést nápad, a pokud se líbí, je přijat. Radíme se, dáváme si připomínky a tvoříme spolu. Chtěl jsem, aby u režie bylo napsáno „všichni“, ale Rozálie to nedovolila. Tak to beru na sebe.
Tak to jste mi napověděl otázku. Jak se vám pracuje s vaší dcerou?
No jak, musím poslouchat (smích). Ona to vede, stará se o produkci a vše okolo představení, aby to klapalo. A myslím, že to dělá dobře, proto jí věřím a poslouchám.
Umíte vařit? Máte rád zelňačku?
Umím a když mám čas, vařím rád. Mám pár vychytávek, které musím dětem vařit. Já jsem polívkovej a zelňačku, když je dobrá, miluju. Tak doufám, že i naše Zelňačka bude dobrá a diváci ji budou milovat.
Kde vás ještě můžeme vidět?
Diváky můžu pozvat do divadla ABC na představení Pan Kaplan má třídu rád, do Rokoka na představení Veterán a do divadla Bez Zábradlí na Římské noci, kde hraju se Simonou Stašovou. No a doufám, že po novém roce znovu do Mlejna, kde bude mít naše Zelňačka reprízu.
Máte nějaké vánoční přání?
V mém věku si přeji už jen zdraví pro mě a moje děti. Abych měl stále dost sil na svoji chalupu a hlavně na divadlo, které mám opravdu rád.
Co byste do nového roku popřál obyvatelům Prahy 13?
Asi bych to popřál všem lidem a nejen obyvatelům Prahy 13. Aby každý měl svůj domov, nežil ve strachu a nemusel nikam utíkat.