Představy versus realita
Blíží se vánoční čas, ve kterém nám média více než kdy jindy nabízejí jako správný model uspořádání situace Štědrého večera – rodiče, 2 děti a pes, nejlépe i s usměvavou babičkou pod rozsvíceným stromečkem a pod ním spousta dárků.
Co ale dělat, když je realita jiná? Nemáme partnera, nemáme děti (nebo je nemáme u sebe), nemáme babičku (nebo zdaleka není milá a usměvavá), nemáme dost krásných a zabalených dárků… Prostě obecnou představu, která jediná přece musí vést ke spokojenosti o Vánocích, nenaplňujeme. Většinou místo klidu a pohody máme pocit, že nejsme tak dobří, jak bychom měli být. Sami sebe pod tlakem nereálné představy ženeme do pocitu nespokojenosti s aktuálním stavem našeho života. Ne někdo jiný, ale naše porovnávání sama sebe s ostatními (respektive s jejich vnějším obrazem nebo cílenou sebeprezentací, např. na sociálních sítích) nebo s obecnou představou, jak se má „správně“ žít.
Naše představa o tom, jak to mají jiní nebo jak by to mělo být správně, nám dává nereálné cíle, kterých se špatně dosahuje. Podle pocitu, jak moc jsme úspěšní v naplňování těchto představ, si vytváříme sami pocit vlastní hodnoty, sebejistoty a sebevědomí. Naše představy „správnosti“, mediální obraz idyly, upravená sebeprezentace okolí – to vše jsou momenty, které nás možná mohou motivovat, ale také mohou způsobit stres, depresi i úzkost. Pro svůj pocit spokojenosti o Vánocích se pokusme splnit si opravdu svoje přání. Ne to, že sousedka má napečeno 20 druhů cukroví a já tudíž asi nejsem dost správná hospodyně, když se mi nechce. Jestli se sousedce chce a těší ji pečení cukroví, bude určitě spokojená. Jestliže my si ale přece jen raději než pečení cukroví přečteme knížku, jedeme si zalyžovat na hory, máme rádi procházky vánoční Prahou atd., budeme spokojení při své oblíbené činnosti (nebo nečinnosti). Neporovnávejme sami sebe s představami, jak by to mělo být. Pokusme se najít pro sebe nejpříjemnější model, ve kterém se cítíme opravdu hezky. Dovolme si ho prožít tak, jak je. Nemáme špatný život, protože ostatní vypadají, že se jim vše daří lépe. Neexistují stále šťastní lidé, ve stále naplňujících vztazích, stále spokojeně naladěni, stále v harmonii pospolu. Takové jsou jen naše představy. Každý normální člověk má život plný finančních, emočních, vztahových výkyvů a nedokonalostí. Je dobře aktivně udělat hodně pro to, abychom se cítili, že míříme ke svým cílům a přáním. Ale když náš život není úplně přesně takový, jak jsme si představovali, že by měl být, mějme sami sebe a svůj život rádi takový, jaký je. V tom konkrétním okamžiku je nejdokonalejší, jakým jen může být.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji krásné a pohodové Vánoce bez komplikujících představ.