Za čerty a sv. Prokopem do Sázavy
Vlakem dojedete z hlavního nádraží do železniční stanice Sázava. Pozor, nejprve je zastávka Sázava, tam nevystupujte. Od nádraží se vydejte po žluté k lávce přes Sázavu. Na křižovatce s ulicí Revoluční značku opustíte a touto ulicí dojdete k parčíku, za nímž je Centrum sklářského umění. Z chátrající historické památky Huti František, kterou nechal postavit Josef Kavalír v roce 1882, vzniklo nově zrekonstruované Centrum. Expozici skla tvoří i dvoupatrová výstavní síň nazvaná Noemova archa. Vystaveno je tu asi 400 děl vytvořených na Mezinárodních sklářských sympoziích v Novém Boru. Pokračujte kolem parku k řece Sázavě ulicí Na Kácku. Za lávkou pak vlevo podél řeky a dojdete k silnici do části zvané Čertova brázda. Naproti stojí rodný domek Jiřího Voskovce. Ve staročeském stylu jej nechal vystavět jeho dědeček – malíř Soběslav Pinkas. Společně tu Jiří Voskovec s Janem Werichem napsali slavnou Vest pocket revue. Odtud dojdete až k Sázavskému klášteru s barokním kostelem sv. Prokopa. Na jeho bočním oltáři najdete Milostný obraz sv. Prokopa s tzv. jeho pravou podobou. Najdete tu i Sázavskou madonu. V severní zahradě můžete obdivovat základy jednoho z našich nejstarších kostelů sv. Kříže vysvěceného roku 1070. Na severní straně bylo odkryto množství ohnišť a domků, spíží, hliněných nádob, keramiky a pánví na tavení skla. Pod zbytky zdiva bývalého velkého domu byla nalezena i jeskyně, ve které možná žil sám sv. Prokop. Klášter z červených pískovců je opředen řadou pověstí. Jedna je spojena s dodnes fungující zvonicí. Kdo najde na jejích stěnách tři vytesané hvězdy, tomu se prý splní přání. Ze zahrady se vydejte zpět k nikdy nedostavěnému chrámu Panny Marie a sv. Jana Křtitele ze 14. století.
Měl být veliký jako pražský chrám sv. Víta. Od kláštera dojdete po žluté přes most, za ním doprava, až ke studánce Vosovka. Podle pověsti tu sv. Prokop nabídl vodu z dřevěného koflíku knížeti Oldřichovi, který pronásledoval bílého jelena. Voda se proměnila ve víno. Kníže pak dlouho do noci s poustevníkem rozprávěl, spřátelili se a výsledkem bylo založení kláštera roku 1032. V roce 1713 vybudovali sázavští mniši nad léčivou studánkou dřevěnou kapličku. Byly zde i lázně, které při stavbě železnice začátkem 20. století zanikly. Město Sázava okolí studánky s kapličkou v roce 2010 opravilo. A ještě jedna zajímavost – v klášteře je uložen dřevěný koflík se lžičkou. Oboje dle výzkumu opravdu pochází z dob sv. Prokopa. Za husitských válek byl ukraden, ale zloději ho u vrchu Veletín ztratili. Sázavská žena jej odevzdala pánům z Valdštejna na Komorním Hrádku. Za třicetileté války koflík opět zmizel, ale roku 1669 byl vrácen klášteru. Po zrušení kláštera Josefem II. zmizel opět, až byl i se lžičkou nalezen roku 1811 v Broumově. Dříve bylo zvykem, že poutníci dostávali po mši z koflíku napít vína nebo vody ze studánky Vosovky. Po žluté značce lesní pěšinou a ulicí Husovou dojdete kolem rodného domku herce Otomara Korbeláře k původně gotickému farnímu kostelu sv. Martina. Dál kolem vyhlídky s dřevěným altánkem až k autobusovému nádraží. Až sem našlapete asi 8 km. Pro orientaci jsem použila mapu KČT č. 43 Střední Posázaví. Hezký výlet.