Vyšehradský tunel
Je nejstarším pražským silničním tunelem, který vede skrz Vyšehradskou skálu. Až do jeho vybudování bylo nutné použít přívoz, který cestující dopravil z Podolí do Nového města. Ten provozovala obec Podolí neuvěřitelných šest set osmdesát dva roky. Neboť ono právo k jeho provozu jí udělila vyšehradská kapitula již v roce 1222. (Absolutní nedosažitelné smluvní nebe. Prostě kapitula uměla držet slovo. Tak se dělá blahobyt.) Od té doby až do roku 1904 vedla trasa přívozu po pravém břehu kolem Vyšehradské skály. První myšlenky na stavbu tunelu se objevily v sedmdesátých letech 19. století. Mělo jít o železniční tunel dlouhý tři sta metrů na plánované trati z Prahy do Modřan. Do skály se měl vnořit u vyšehradského nádraží a vyústit v Podolí u kostela sv. Michaela. Díky změně tratě přes Michli z toho sešlo. Ne nadlouho. Dynamicky se rozrůstající Praha prostě nutně potřebovala silniční spojení s Podolím a Braníkem. Ale stála tu posvátná (a po nedávných silně zájmových pražských bouracích vlnách) u magistrátních úředníků obavu budící vyšehradská skála. Původně měla silnice vést okolo skály. Tak takhle ne! Pouhá lávka, natož pak silnice, která by obepnula výběžek mýtické skály, byla pro tehdejší památkáře z Umělecké besedy z pietního a estetického hlediska zcela nepřijatelná.
Kompromis byl nabízen v podobě tunelu. I ten měl namále. Že bude narušen pohled na věhlasnou a historicky ceněnou vyšehradskou skálu. Aby ostří kritik bylo otupeno, je tunelový portál z obou stran zdoben věžemi a romantickými cimbuřími v historizujícím stylu. Tunel byl vybudován podle projektu architektů Václava Dvořáka a Františka Velicha. Samotný počátek stavby má datum 26. května 1902. Její největší část včetně potřebného zvýšení terénu proběhla během roku 1903. Slavnostně byl pětatřicet metrů dlouhý tunel otevřen veřejnosti i provozu 11. prosince 1904. V roce 1910 přibyla do tunelu tramvajová trať z Výtoně do Podolí, v letech 1949–1967 trolejbusy z Pankráce na Václavské náměstí. Ve třicátých letech se začalo uvažovat o proražení druhého vyšehradského tunelu. Tým Škodových závodů přišel s návrhem nového tunelu těsně přiléhajícího k tunelu původnímu. Oba takřka identické tunely by pak fungovaly každý v jednom směru. Pro pěší se znovu projektovala visutá lávka kolem skály. Po válce vyšehradsko- -podolské urbanistické řešení dostal na starost architekt Václav Dvořák. Vycházel z toho, že podolská porodnice se změní v okresní nemocnici s novou poliklinikou. Součástí návrhu se tak stal dvousetmetrový patnáct metrů široký silniční tunel vyšehradskou skálou od porodnice až k vyšehradské sokolovně. Historikům se po tuhém boji podařilo návrh smést ze stolu. Nicméně, ještě počátkem 70. let nebyla možnost druhého tunelu úplně ze hry. Absurdním paradoxem byly tramvajové výluky v letech 1975, 1982 a 2008 kdy tramvaje v úseku Výtoň – Podolská vodárna nahradily lodě. Lodní doprava musela být z důvodu husté mlhy, silného větru ba i velkých vln mnohdy přerušena. Ale zase jste pak mohli v práci hlásit: „Šéfe, jdu pozdě, protože mi ujela loď.“