Úsměv jako dárek?
Přichází předvánoční a vánoční čas. Obvykle je to spíš období stresu – jak stihnout vymyslet a nakoupit dárky pro naše nejbližší, upéct cukroví, vygruntovat byt, umýt okna, sehnat kapra a stromeček a jak to všechno zvládnout, když je člověk celý den v práci. Místo pohody a klidu potkáváme často uštvané lidi, soutěžíme, kdo už co má a kdo ještě ne.
Letos to bude úplně jinak. Málokdo z nás je celý den v práci, obchody jsou často zavřené, málokoho potkáváme. Vlastně nejčastěji řidiče zásilkových společností z e-shopů. Už víc než půl roku se všichni snažíme zabavit a sami vzdělat svoje školou povinné děti a alespoň v telefonické variantě udržet kontakt se svými stárnoucími rodiči. Nikdo z nás neví, kdo s kým se bude moci potkat o vánočních svátcích a strávit společný čas, ale všichni se o to letos při zachování ochrany zdraví určitě ve svých rodinách budeme snažit. Zcela jistě už vymýšlíme, jakým dárkem bychom koho ze svých nejbližších nejvíc potěšili, možná už máme vybráno, možná i nakoupeno. Některé hospodyňky pečou a připravují, někdo uklízí, někdo už má po všech dnech doma uklizeno stokrát. Zdravotníci neuklízí, nepečou a dárky nenakupují, ale snaží se jen přežít. Každý den se snaží na všech úrovních lidem, kteří mají strach o své zdraví, někdy i o život předat naději a úsměv. Mnoho takových jsem v tomto náročném období potkala i já. A jejich vlídnost, trpělivost a úsměv i mně hodně pomohly. A třeba mě ani osobně neznali. Byla jsem jedna z mnoha v řadě. Všem patří velikánský dík. Zkusme tedy letošní adventní čas, když je všechno jinak, předávat lidem kolem nás pohodu, pocit blízkosti a osobního zájmu. Všem. I pro nás bezejmenným lidem, které kolem sebe potkáváme. Možná nejsou pro nás blízcí a známí, ale jen proto, že jsme s nimi ještě nebyli v osobním kontaktu. Možná jsou také fajn, možná je jim také smutno, možná se také bojí, možná by si také rádi popovídali... I když větší část obličeje kryje rouška, oči umí také mluvit. Umí prozradit strach, nezájem, úsměv, soudržnost. Nevadí, že se neznáme. Všechny nás čekají Vánoce, všichni už jsme z nejrůznějších omezení unavení, někteří vyděšení, někdo už zná příběhy blízkých i vzdálenějších lidí ve svém okolí, které kvůli pandemii nedopadly dobře. Zkusme ještě posbírat energii a rozdávat úsměv. Letos možná nejdůležitější předvánoční a vánoční dárek.
Úsměv na tváři se pozná i pod rouškou. Nic nás nestojí a tomu, kdo jej dostane, vylepší den. Vytváří štěstí, podporuje dobrou vůli a boří pocit osamělosti. Úsměv si nelze koupit, půjčit ani ukrást. Ale neexistuje nikdo, kdo by se bez něj obešel a i když trvá jen chvilinku, někdy se na něj vzpomíná celý život. Kdy jindy by byla vhodnější doba než teď, téměř po roce omezení a strachu o zdraví. Teď – v předvánočním a vánočním čase?
Všem čtenářům časopisu STOP přeji zdraví, hezký a klidný adventní čas, a abychom se všichni na sebe dokázali usmát. My, co se dobře známe, ale i my, co jsme se možná zatím ještě nepoznali.