Když nám cizí není cizí
Asi v každé pražské škole byste potkali děti pocházející z cizí země. V ZŠ Mohylová máme žáky se slovenskými, rumunskými, srbskými, ukrajinskými, ruskými a dokonce madagaskarskými kořeny. Tyto děti mají možnost scházet se jednou týdně v klubu pro žáky s odlišným mateřským jazykem, kde se dozvídají zajímavosti o české kultuře a tradicích a zároveň mají prostor představovat zemi, ze které pocházejí. Zajímavou příležitostí poznat vlastní rodinné kořeny pro ně bylo například sepisování jmen rodičů, prarodičů a praprarodičů do rodokmenu, nebo prohlížení fotografií zahraničních měst a vesnic, kde jejich prarodiče žijí. Neobyčejným zážitkem se pak stalo dušičkové období, tedy čas láskyplného vzpomínání na zesnulé, kdy měli žáci s odlišným mateřským jazykem možnost navštívit stodůlecký hřbitov. Děti, které své vlastní zesnulé předky mají pochované v daleké cizině, překvapily upřímným zájmem o lidi pohřbené ve Stodůlkách, k nimž je žádné příbuzenství nepoutalo. Předměty uložené u uren jim napověděly, co míval který zesnulý rád – zvířata, fotbal, motorky... Děti si navzájem ukazovaly, jaké fotografie na hrobech objevily a jejich láskyplný zájem o ně je vedl k tomu, že tito „cizí“ zesnulí jim vlastně už vůbec nebyli cizí.