Hábova ulice
Hábova ulice
Neúnavný hledač nových tónů Alois Hába byl rodem i srdcem Valach. Rodiče, malorolník František Hába a Terezie rodem Trčková ho přivítali na svět ve Vizovicích 21. 6. 1893. Po maturitě na učitelském ústavu v Kroměříži (1912) kantořil dva roky v Bílovicích. Už tam se nechával unášet zněním hudby v daném prostoru - tajemstvím akustiky. V Praze vystudoval mistrovskou kompoziční školu na konzervatoři u prof. Vítězslava Nováka.
Po návratu z válečního působiště u Vojenské tiskové služby (hudebně-historická centrála Vídeň) v zimě r. 1918 zahájil další studium na vídeňské akademii a na vysoké hudební škole v Berlíně. V oblasti harmonie pak vybudoval zcela nový sloh s ještě drobnějšími intervaly než je půltón. Jako skladatel tedy vědomě navázal na domácí tradici, ale srovnával i s mimoevropským vývojem. Zřekl se všech klasických zvyklostí a roku 1922 poprvé publikoval své moderní pojetí kompoziční práce se zavedením mikrointervalů ve stati Harmonické základy čtvrttónové soustavy. Stal se zakladatelem i prvním učitelem neobvyklé, tak trochu provokativní melodicko-polyfonní hudby. Pro Hábův nový styl sestrojili mistři z firmy August Förster v Jiříkově na Děčínsku v létě 1924 také zvláštní čtvrttónový klavír s třemi manuály a dvěma trupy nad sebou. Za rok přibylo i harmonium podle skladatelova projektu.
Profesor pražské konzervatoře Alois Hába se svou paní Emilií, roz. Rolencovou a dcerou Miluší žili v Nuslích, později v Podolí. Zemřel 18. 11. 1973. Zkomponoval celkem 98 skladeb: opery, klavírní, harfová, sborová i orchestrální díla. Nejznámější je opera Nová země (1936) nebo symfonická báseň Valašská suita (1953).