Společné bydlení dvou generací – pomoc nebo komplikace?
...„Přistěhovala jsem se k příteli, do domu jeho matky. Všichni jsme se společně rozhodli pro rekonstrukci domu, matka bude bydlet v přízemí, my v patře. Matka s přítelem se ale rozhodli, že mamince se vše zařídí nově a my si ponecháme „staré“ vybavení. Nechci se ale stále cítit jako na návštěvě, jako v jejím bytě. Chci si svůj byt vybavit a zařídit podle svého. Nevím, jak matce šikovně naznačit, že se mi tato varianta nelíbí....“
Někdy je společné bydlení v domě rodičů jednoho z partnerů ekonomicky nejvýhodnější. Pro vztahy je to ale ve většině případů jen komplikace. Pozor na finanční výpomoc. Kdo financuje rekonstrukce nebo budování našeho bydlení, ten má právo rozhodovat, co a jak se bude dělat. Významné a rozhodující věci partnerského společného Na co se ptáte bydlení by měli partneři řešit vždy spolu, ne s rodiči. Většina rodičů to se svými dospělými dětmi myslí dobře a dělá vše pro jejich dobro, ale po svém. Ne vždy to jde v klidu a bez komplikací. Pokud tedy finanční možnosti neumožňují vybudovat vlastní bydlení ani za pomoci hypotéky, je vztahově (nikoli ekonomicky) nejvhodnější zvolit dočasně třeba jen podnájem. Ten zaručí páru nezávislost, soukromí a klid. Všechno má dvě strany – finanční výpomoc s uplatňováním názorů. S rodiči rozhodně není třeba na dané téma nekomunikovat, nespolupracovat nebo dokonce v hádkách přerušovat kontakty, ale v dospělosti je pro nás stabilním pilířem a nejvýznamnější osobou opravdu víc životní partner než rodiče. Společně s ním budujeme naše nové společné životní zázemí. A v něm bychom se my oba a naše děti měli cítit doma.